Letní tábor JUMANJI jsme zahájili 23. srpna v odpoledních hodinách na faře v Nové Cerekvi. První hry byly seznamovací a tak jsme se o sobě dozvěděli více než jen jméno. Poté nás ale přerušilo zabušení na vrata, kde jsme nalezli obálku zabalenou v rákosí, ve které bylo video. S dětmi jsme si jej pustili a díky tomu jsme zjistili, že je ve sklepě schovaná stará desková hra. Hru jsme začali lehkovážně hrát, poté se ale objevila průvodkyně Ruby, která nám oznámila, že jsme se tímto dostali do hry Jumanji a tím pádem i do džungle samotné.

Děti se rozdělily do čtyř skupinek a započali tak cestu do středu Jumanji. Sami si také vyrobily figurku, se kterou se celý pobyt přibližovaly k cíli. Každý hod kostkou s sebou ale nesl nějaká úskalí, se kterými jsme se celý týden museli potýkat.

Hned první úskalí, které nám sdělila hra pomocí citátu ukrytého v ní, byli netopýři. Děti si zahrály hru, kde museli využít čich a poznávaly tak například vůni čaje, skořice nebo také octa. V další hře děti procvičovaly další smysl a to sluch. Vyzkoušeli si, že i se zavázanýma očima se dokážou podle sluchu orientovat téměř stejně dobře jako samotní netopýři.

V pondělí na nás čekalo další úskalí v podobě pouště. Děti se naučily, že voda není taková samozřejmost, jak se může zdát. V první hře si vyrobily ve skupince boty z ruliček od toaletního papíru a v další hře je vyzkoušely, zda vydrží takové boty poušť a písek. Odpoledne nám hra nadělila další, děsivé a nebezpečné úskalí-lidožrouty. Děti měli možnost zahrát si oblíbenou hru pašeráci a poté si vyzkoušeli umíchat protijed proti otráveným šípům, na které mohou v džungli narazit. Večer si k údivu všech hra zavolala děti ještě jednou. V citátu jsme byli varováni před opicemi, které se však ten večer neobjevily. V úterý ráno ale na děti čekalo překvapení. V noci faru navštívily opice a všude za sebou nechaly banány a tak se jimi děti, hned po opičím budíčku a rozcvičce, mohly nasnídat. Překvapením však ještě nebyl konec. Heslo dnešního dne bylo Vše je jinak, a proto se děti na celé dopoledne staly vedoucími a jejich úkolem bylo vymyslet hru pro ostatní. Odpoledne děti čekalo poslední překvapení v podobě netopýrů, kteří se vrátili. Šli jsme proto do lesa, kde netopýři přes den přečkávají a nalovili jsme jim pomocí běhací hry potravu.

Ve středu jsme byli po hodu kostkou varováni před lstivým pelikánem, ale ani s pomocí průvodkyně se nám ho nepovedlo polapit. Pelikán nám odnesl půlku naší deskové hry a my jsme museli jít po jeho stopách, abychom získali hru nazpět. Cestou se pelikán zastavil za několika svými přáteli a tak jsme je museli navštívit a za to že jsme jim vždy s něčím pomohli, nám prozradili, kam letěl pelikán dál. Pelikán ale zjistil, že ho sledujeme a tak se rozhodl vyjednávat. Slíbil nám, že když mu nalovíme jeho oblíbené ryby, hru nám vrátí. Jak nám slíbil, tak se také stalo a po hře lovení rybiček jsme získali hru nazpět. Odpoledne se děti pustily do samotné džungle, kde museli překonat i horší terén. Děti si také vyzkoušely lukostřelbu. K večeru se rozdělal ohýnek a nechyběl ani zpěv, opékání nebo hry pro pobavení. Večer jsme si společně poslechli u ohýnku příběh na zamyšlení i ponaučení.

Ve čtvrtek nám při hodu kostkou vyvstal další citát, který nám prozradil, že se na nás žene splašené stádo. Děti si zahrály hru, při které přenášely zvířátka, legální i nelegální přes celníky, kteří nelegální zabavovali. Odpoledne se na nás také přihnala velká voda a děti si proto zahrály i nějaké hry s vodou. Po svačině si děti mohly na workshopech vyzkoušet spoustu aktivit jako česání, vyrábění z frýzu, lukostřelbu nebo tanec. Po večeři usilovaly děti ve svých skupinkách o co nejvyšší stavbu z omezeného množství špaget. Někteří se dostali až na úctyhodných 30 cm. Byla to aktivita, která prověřila stmelení skupinky a kdo jakou má roli. Tuto aktivitu jsme i krásně společně prodiskutovali. Den pro nás ale ještě zdaleka nekončil. Průvodkyni Ruby unesl před zraky všech lovec z džungle a my jsme se tak museli vydat po setmění do lesa a Ruby osvobodit. Děti se odvážně připlížily až k lovci, kterého odlákaly pryč a naší průvodkyni tak mohly rozvázat a vyprovodit jí ven z lesa.

V pátek nám hra přichystala poslední úskalí v podobě masožravé trávy. Jediní tvorové, kteří tuto trávu požírají, byli brontosauři. Zatoulalo se k nám několik malých brontích vajíček a my jsme museli toto vejce uchránit před pádem, poté se malí brontíci vylíhli a zbavili nás této trávy.

Pomalu se blížilo poledne posledního dne a stále jsme nikdo z nás nevkročili na políčko „JUMANJI“ – STÁLE JSME TEDY BYLY VE HŘE. Dokonce i náš odpolední odjezd domů byl v ohrožení. Hru jsme totiž museli dohrát. Nicméně kostka osudu rozhodla že skupinka „žlutých“ vstoupila jako první na poslední políčko a zvoláním „JUMANJI“, jsme se slavnostně vrátili zpět ze hry, do které jsme tak lehkovážně vstoupili. Po obědě jsme společně s dětmi tábor zhodnotili a nechyběly ani bohaté odměny za celotáborové snažení. Celý tábor se velmi vyvedl a děti odjížděly nabyti dojmy a s vědomím, že mají nové přátele ať z řad dětí či vedoucích.

Barča Jarošová