Pro děti jsme letos připravili týden, který měl probudit jejich uměleckého ducha, kreativitu a představivost. Dále jsme taky chtěli poškádlit jejich trpělivost, zručnost a jemnou motoriku. Neopomenuli jsme na uspokojení chuťových buněk, radost ze společných dnů nebo dobře vykonané práce. I když nám počasí moc nepřálo, dokázali jsme si tento týden užít, protože se sešla dobrá partička, která dokázala ocenit program, ale i přispět svou osobností a přístupem k super atmosféře.

Ve středu jsme využili sluníčka a nových lopatek na písek a udělali si pěší výlet na veselskou pískovnu. Na místní pláži jsme se zapsali do paměti projíždějících svými architektonickými skvosty od vojenské základny přes přístav až k hradům. Poté jsme se přesunuli na zasloužený oběd a nějakou dobrotu k tomu. Zbývající čas na faře se využil buď na stolní společenskou hru, nebo k malování. Čtvrtek byl ten správný čas na práci se dřevem. Děti si měly obrousit zvolené zvíře a připravit k malování. Výběr sestával z kočičky, psa, koně, prasete a pandy. Některé děti vzaly broušení velmi poctivě a vyleštily si své zvířátko jako hedvábí, jiné se s tím nepáraly a tu a tam na něm zanechaly drsnou stopu. Nejlepší bylo ale jejich malování. Neumíte si ani představit, kolik práce dá namíchat růžovou barvu, aby byla správně růžová a prasátko se líbilo. Odpoledne jsme zase vyhradili pro hry. V pátek jsme se vydali prozkoumat krásy Třeboně a zjistit něco víc o rybnících a Zlaté stoce v expozici v domě Štěpánka Netolického. Děti zaujaly různé pohledy na krajinu Třeboňska, staré měřicí přístroje, ale podle předpokladu měl největší úspěch v podlaze zabudovaný model systému rybniční soustavy, který si všichni mohli sami vyzkoušet a poslat si svou papírovou loďku a zjistit, jestli dopluje do cíle. Zašli jsme si na teplou oplatku i řízek skoro stejně velký a zvládli jsme ještě mrknout do zámeckého parku a Domu přírody, který přibližoval život kolem rybníku jak z hlediska fauny a flóry, tak i z hlediska správy panství Schwarzenbergů. Po návratu do Veselí zbýval do příchodu rodičů už jen okamžik a ten děti využily podlé svých preferencí. Na víkend dostaly děti úkol - měly si namalovat obrázek nebo přemýšlet nad tím, co by chtěly do magnetky a přívěsku. Tím pádem byla pondělní náplň dne prozrazena a držela je v očekávaní a v napětí, jak ten jejich výtvor bude vypadat a komu ho pak budou chtít věnovat. Překvapilo mě nadšení, s jakým k tomu děti přistoupily i kolik měly chuti si magnetek, placek a přívěsků vyrobit a tím pádem i namalovat. Propršené úterý jsme pojali honosně a děti si připravily samy vlastní dezert, vyzdobily podle sebe stůl, na kterém nemohla chybět ikebana z řezaných květů ani sklenička na dětské šampaňské, a aby vypadaly opravdu slavnostně, tak si ještě z dřevěných korálků vyrobily náhrdelník a přívěsek, aby letošní příměstský tábor mohly zakončit velkolepě, s dobrým jídlem a kamarády.