Ráno začalo na nádraží mírným stresem s opozdilci i změnou pasažérů. Po odpískání výpravčího jsme se usadili do kupé a chvilku vydýchávali malou paniku. Cestu jsme si zpříjemnili slovními hrami i informacemi o vlaku z časopisu dopravce. Po dvou hodinách jízdy jsme konečně vystoupili a natěšeni zvesela vykročili na „betlémskou procházku". Ulice byly plné pod nohama křupajícího sněhu, který umocňoval pocit svátku vánočního. Navštívili jsme betlémy u jedné babičky, v hotelu, v garáži i v muzeu. Každý betlém měl své kouzlo a byl odlišný od ostatních. Oči nám jásaly stejnou jiskrou jako všem dětem. Na zpáteční cestě jsme měli čas i na dovádění ve sněhu. Cesta domů byla poklidná, popadali jsme únavou a dobíjeli energii jídlem. Probírali jsme, který betlém byl nejkrásnější, ale nedospěli jsme k žádnému objektivnímu závěru, kromě toho, že to byl krásně strávený den. Děti jsme odevzdali rodičům a rozešli se do svých domovů.