Pro děti bylo připraveno pět stanovišť na prověření jejich kreativity, motoriky nebo důvtipnosti. Po seznámení účastníků s děním na jednotlivých stanovištích se všichni rozběhli podle svých preferencí na jednotlivé aktivity. Pro kluky byl lákavý fotbal s otcem Janem a pro holčičky stůl na tvoření plný různorodého barevného materiálu.

Ze začátku se zdálo, že zbývající stanoviště přijdou zkrátka, ale nakonec se našly děti, které si chtěly potrápit hlavičku a najít rozdíly, cestu z bludiště, pokusit se získat co nejvíc bodů v hodu, rozdovádět se s kruhy nebo namočit si ruku při výlovu potápějících se kaštanů, i když měly na pomoc kleště.

Zdolávání výzev na jednotlivých stanovištích zastavilo až praskání ohně, kde mezitím hladoví rodiče opékali buřty. Namísto spokojeného oddechu po práci, který možná někteří rodiče plánovali, se na ně ale natěšené děti vrhly se svými výtvory, které za odpoledne stihly vyrobit, nebo naopak je tahaly na jednotlivé aktivity, aby si je vyzkoušeli spolu, a tak začalo kolečko dovádění znovu, ale to už mělo rychlejší spád. Když zazněl zvonec na ukončení našeho hraní, tak se nevěřícně koulelo očima, že už je čas jít domů. Nevím, jestli za to může farní areál, absence společenského vyžití po covidu nebo program herního odpoledne, ale každopádně vím, že si to užili jak velcí, tak malí. Co příště? Přidáte se taky a přispějete svým úsměvem a odvahou?