Nedočkavá společnost čekala na odvoz. Každý dorazil včas až na řidiče. Vyrazili jsme do Soběslavi na Svákovskou křížovou cestu. Je umístěná v příjemném prostředí a hlavně i vhodném pro kočárky nebo vozíček. Na začátku jsme si přečetli něco málo o historii místa  a po úvodní modlitbě jsme procházkovým tempem vyrazili na jednotlivá zastavení. Obdivovali jsme um a nápad mistra kameníka. Kde jsme potřebovali delší odpočinek, přečetli jsme si z tématického textu něco na přemýšlení anebo povzbuzení. Počáteční obavy se rozplynuly jako mlha a vpřed se drala zvědavost a chuť dojít až ke kapličce a studánce. Jak ubývalo sil, tak jsme se těšili na malou svačinku a jen tak si posedět a vychutnat si kouzlo toho místa. Tak jak to bývá, člověk má obavy zda vystoupá na vrchol a ono  je to komplikovanější cestou dolů. Naše skupinka je sestavena z bojovnic a tak za doprovodu písní jsme opatrně kráčeli dolů. Byli mezi námi i tací, kteří využili okolí k uspokojení svých houbařských choutek a odcházeli s košíkem plným hub. Počasí nám přálo, zdraví i odvaha též a to vše přispělo k umocnění našeho kolektivu a zpříjemnění našich dopoledních setkání.