Naše ubytování bylo v malé vesničce na úpatí Krkonoš. Vítal nás zurčící potůček a vůně lesa. Děti se hned rozběhly prozkoumávat objekt a hledat své číslo pokoje. Za ubytovnou je čekala velká zahrada se skluzavkou, trampolínou, pískoviště a to jiskřily všem dětem oči. Čas po večeři jsme využili ke společenským hrám a doladění výletních cílů a upřesnění cesty. Každý den před snídaní děti využily hřiště k protažení svého těla i rozhýbání se na různých atrakcích. Pohádkový blok doprovázelo ze začátku týdne prvotní nadšení, ke konci se našli frfňající jedinci. Byl totiž naučný, a to se moc v létě nenosí :-). Výlety za pramenem Labe, na vrchol Sněžky, do Harrachova či do vojenské pevnosti Stachelberg a na Černou horu doprovázelo očekávání, co najdeme v cíli, jestli zvládneme jízdu lanovkou nebo raději půjdeme pěšky. Po návratu na nás čekalo společné kolečko tradičních či netradičních her. Každého těšilo, že byl čas na konverzaci i na sdílení pocitů nebo mši. Děti měly čas na vymýšlení vlastních her nebo se zaměřily na oblíbený fotbal. Večerní stezka odvahy dala zabrat nervům všech dětí, i když ji absolvovaly prvně nebo už ji zažívají poněkolikáté. Pokaždé je jiná a nepředvídatelná. Každý den večer probíhala rekapitulace a sdílely se dojmy z jídla, z cest, z přírody - bylo hezké vidět a zažít, jak se dětí snaží přiblížit to svoje „nej“ daného dne. Pohodu a dobrou náladu na konci týdne zastřel pocit, že už to končí a je potřeba vymyslet. kam další rok povedou naše kroky. Dětem by to bylo asi jedno. Pro ně je důležité, že se zase sejde parta kamarádů.