Letošní pobyt v Šatově mile překvapil jak děti, tak i dospělé. Po horké náročné cestě každého potěšil pohled na hladinu prostorného bazénu. Děti ho samozřejmě chtěly hned otestovat, což pomohlo při vykládání zavazadel, protože se chtěly co nejdříve vybalit, aby si našly plavky. Jiskřivý pohled dětí naznačoval, že dozor a plavčík bude nutný až do večeře a možná až do konce pobytu bude o zábavu u bazénu postaráno. Prostor kolem bazénu se tak stal společenskou místností a bylo jedno, jestli to bylo ráno nebo večer. Tady se rozhodovalo o programu na další den nebo se oznamovala důležitá sdělení. Tento pobyt nebyl samozřejmě věnován jenom vodě, ale i poznávání přírodních krás nebo města Znojma jak z vrcholků, tak z podzemí. Při noční hře ve čtvrtek děti prokázaly svoji odvahu při průchodu ztemnělou okrajovou oblastí Šatova, kde se navíc z různých temných koutů vynořovala strašidla v podání vedoucích. Při tombole se objevily i slzičky, ale po důkladnějším zamyšlení a několika výměnách byl každý se svou výhrou spokojen. Při rozloučení jsme se všichni zúčastnění shodli, že týden rychle uběhl a že takový hladký průběh si nepamatujeme. Že by to bylo prostředím nebo obroušenými hranami? Kdo ví, co bude příště nebo kde? Každopádně se zase máme do budoucna na co těšit.

Pobyt jsme zahájili v sobotu, účastníci postupně během odpoledne dorazili do Šatova. Nedělní dopoledne jsme šli na procházku za historií a výhledy na meandrující řeku Dyji, kterou jsme mohli vidět ze zříceniny hradu Nový hrádek. Představivost dětí jela na plné obrátky a text z průvodce si doplnili o divadelní představení, jak to asi vypadalo v kuchyni, na bále nebo při obraně hradu. S přibývajícím polednem nám bylo horko a chtěli jsme si užít vody, ale předtím jsme museli uspokojit hlad. Den jsme završili společnou mší s otcem Janem v místním kostele sv. Martina, kde jsme si připomněli jeho příběh. V pondělí jsme využili dopolední program města Znojma a v jedné z jeho zahrad jsme si vychutnali představení kejklířů, dravců, rytířů a vyzkoušeli si střelbu z luku a jízdu na koni. Odpolední program se dělil na plavce a na historiky. Ti první využili okolní nabídky vodních ploch a ti druzí šli potěšit své oko a duši nad uměleckými a architektonickými skvosty města. Při společné večeři jsme si předali své zážitky z odpoledního programu. Úterní teplý den byl stvořen na procházku do národního parku z rakouské strany. Naše cesta začala v Hardeggu a zavedla nás jak na vyhlídku z vrcholků, tak zchladila procházkou kolem řeky Dyje a v cíli nás potěšil pohled na zříceninu hradu Kaja. Příjemné tempo vedlo ke konverzaci a možnosti prozkoumávat zdejší porosty a obyvatele lesa. Po návratu na základnu se s námi Otcové Jan a Stanislav podělili o své fotky z jáhenského nebo kněžského svěcení a připomněli význam a smysl jednotlivých úkonů při obřadu. Tahle aktivita zabírala víc času, než si navrhovatel myslel, a tak se přesunula i do dalšího odpoledne. Tím pádem bylo jasné, že středeční program má končit brzo, je to krizový den, ještě do toho začalo pršet, a tak jasnou volbou bylo znojemské podzemí, hrad nebo rotunda sv. Kateřiny a po návratu přesun do společenské místnosti na hry nebo alba, podle toho, kdo kde skončil, a nesmíme zapomenout ani na duchovní život.
Být ve vinařské oblasti a nenavštívit nejstarší vinici Šobes by byl asi hřích, a tak naše trasa ve čtvrtek vedla tam.Po zajímavé lávce přes řeku, louku a les. Neodpustili jsme si ještě jednu zajímavost v tento den, a to blízko hranic v Rakousku. Duchovní místo s biomagnetickou energií Heiliger Stein. Zasazené v krásném prostředí na kopci u vinic s výhledem do širokého okolí.  Odpoledne bylo věnované krásnému velkému dětskému hřišti, kde se děti rozlétly do všech stran. Po příjezdu na děti čekala tombola a po večeři se šlo na společnou večerní modlitbu do sklípku, kde náš duchovní otec požehnával tento prostor na žádost majitele objektu. Po ukončení aktu svěcení se některé děti s nadšením, jiné s obavami vydaly po schodech na noční hru, která je ještě na rozloučenou tento večer čekala. Tento pobyt končil už pátkem, a tak jsme se rozešli po společné snídaní a následné mši s otcem Stanislavem a jeho požehnáním na různé cesty, které účastníky ještě o prázdninách čekaly. Každopádně všichni odcházeli s dobrým pocitem, plni zážitků, prohloubených vztahů a domluvou, že příští rok si to užijeme zase s plným nasazením.