Bylo nebylo, za devatero horami a devatero lesy se v Království českém rozkládalo malé panství. V jeho srdci stála malá a nenápadná tvrz, kterou už po staletí spravovali páni z Nové Cerekve. V tom čase se velmi válčilo a neustále probíhaly tahanice o český trůn. Každý den hrozilo, že do země vtrhnou cizí vojska, která zpustoší kraj a svrhnou vládu krále Václava. Cerekvická tvrz by byla lehkým cílem pro nepřátelskou armádu – polorozpadlá věž, pochybné opevnění, senilní vojáci, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky. A proto se také Ctirad, pán z Nové Cerekve, rozhodl požádat o pomoc.
Ctirad byl zkušeným bojovníkem, ale povinnosti ho zavolaly ke královskému dvoru. Musel tvrz opustit a ponechat ji tak i se svými dvěma sestrami na pospas nevyzpytatelnému osudu. Přece se najde někdo, komu jejich osud nebude lhostejný? Rozeslal dopisy do všech světových stran s nadějí, že jeho prosby někdo vyslyší. A opravdu – než se vrátil z nedělního lovu, čekalo na něj na nádvoří 24 malých dobrovolníků, kteří se zavázali tvrz za každou cenu ochránit. Dojatý Ctirad jim poděkoval, popřál hodně štěstí, a než nasedl na koně a odjel na svou výpravu, seznámil je se svým přítelem a sousedem Albrechtem, který jim měl být v případě nouze k dispozici.
Sotva se za Ctiradem zavřela brána, sesypala se na děti lavina Albrechtových otázek. V jakém stavu jsou hradby a věže? Mají vojáci nějaké vybavení? Kolik zlata je v pokladnici? Kde vůbec je pokladnice? Albrecht se vyptával, šmejdil, něco si brumlal pod vousy a při odchodu utrousil, že by nebylo vůbec těžké takovouhle tvrz dobít. Okamžitě se na něj svalilo podezření a všichni si uvědomili, že po Ctiradově odjezdu je panství v ohrožení. Aby byla pomoc efektivní, noví pomocníci se nejprve seznámili mezi sebou, poté se seznámili s pravidly tvrze a jejím prostředím a zkusili si spolupráci ve čtyřech týmech.
V pondělí ráno se ukázal Albrecht s Ctiradovou sestrou Doubravkou. Opět zazněly velmi podezřelé poznámky, které ještě víc prohloubily podezření na Albrechta. Doubravka shrnula stav tvrze, byl to opravdu žalostný pohled. Spolu s dětmi ale vymyslela plán, jak dát vše do pořádku. V panství žilo mnoho šikovných řemeslníků, kteří byli za zlato ochotní postavit nové hradby a věže, vyrobit zbraně a zbroj, někteří poddaní dokonce slíbili vstoupit do vojenských služeb jako šermíři a lučištníci. Opravit celou tvrz však stálo mnoho zlatých a času nezbývalo mnoho. Pomocníci se ale okamžitě vrhli do práce. Nejprve pašovali suroviny z lomů a statků skrz lesy plné Saracénů, poté shromažďovali zbraně, učili se mečovat, opravovali latríny a za jeden den shromáždili velké bohatství.
V úterý přiběhla z lesa Ctiradova druhá sestra Bohunka, že viděla v lese kouzelné starodávné symboly. Děti se vydaly na cestu po okolí, symboly je vedly dál a dál až k přepadenému poštovnímu vozu. Všechno zlato a cennosti už někdo sebral, ale zbyl tam důležitý dopis. Přes cerekvickou tvrz mělo vést tažení nepřátelských vojsk a celé panství mělo lehnout popelem. Autor psaní děkoval tajemnému adresátovi za pomoc s přípravou ideálních podmínek pro útok. Albrecht?!
Děti ze všech sil získávaly další zlaťáky za různé aktivity, ale i za pomoc vesničanům, kteří psali všelijaké inzeráty na nástěnku. Takhle se například učily báseň místo nemocného šaška, trhaly bylinky pro kořenářku, nebo restaurovaly nástěnné malby v kapli. Na workshopech si mohly vyzkoušet různé aktivity včetně lukostřelby, výroby šperků a zasadily si vlastní bylinku do ozdobeného květináče.
Ve středu večer tvrz přepadla malá skupina zbojníků, které děti bravurně porazily a dostaly se po krvavých stopách až k raněnému muži, který jim po chvíli přemlouvání prozradil šokující informaci. Za celým plánovaným útokem nestál nikoliv podezřelý Albrecht, ale Ctirad! Ctirad obětoval rodinné pozemky i své nenáviděné sestry, aby umožnil cizímu králi proniknout do českých zemí. Toto odhalení podstatně změnilo celou situaci.
Čtvrtek byl jako ticho před bouří. Všichni pilně sbírali zlaťáky a tvrz rostla před očima. Hradby mohutněly, věže rostly do výšky, přibývalo vojáků. Vyzkoušeli si lovit a zachraňovat zvěř v lesích, otestovali svou obratnost a spolupráci v opičí dráze a na závěr dne se vydali prozkoumat tajuplné příběhy po tmě při svíčkách.
Přišel den D. Čas se krátil. V kasičce přistály poslední zlaťáky, proběhly poslední dostavby opevnění. Děti vzaly do rukou meče, koule a v napětí se postavily na hradby. Ubíhaly minuty, vteřiny. Z lesa se náhle ozvaly zvuky a po chvíli se objevilo několik vojáků. Z druhé strany přiběhlo druhé křídlo v čele se Ctiradem. Boj začal. Vzduchem létaly koule sem a tam. Zasahovaly nepřátele, ale i naše bojovníky a ošetřovna praskala ve švech. Po hodinách lítého boje se ukázala síla vylepšené tvrze. Ctiradovi muži začali postupně odpadat a ten tak zbyl nakonec téměř sám. Nikdy by se však jen tak lehko nevzdal. Měl v rukávu ještě jeden trik – nechal si přivést zajatou Doubravku. Vítězná radost na tvrzi se změnila ve zděšení. Ctirad držel Doubravku a neštítil se ani ustříhnout jí kus vlasů. Naštěstí se objevil Albrecht, který hrdinsky přesvědčil svého přítele, aby se vzdal a odvedl ho vstříc spravedlnosti.
Všechno dobře dopadlo. Doubravka děkovala hrdinům, kteří zachránili jak cerekvickou tvrz, tak její život. Slavilo se, jedlo a tančilo až do večerky. Děti splnily svůj úděl a nastal čas se rozloučit. Každý si zabalil a odjel zpět do své domoviny. A co se stalo s Doubravkou? Našla v Albrechtovi svou pravou lásku a zanedlouho se konala veselka. A žili spolu šťastně až do smrti.
Konec.
