Psalo se léto roku 1905 a hrozná zpráva smrti místního starosty otřásla celým městysem Nová Cerekev. I oko obyčejného člověka poznalo, že smrt Pavla Krále nebyla jen tak, ale ani zkušení detektivové nezvládli zjistit, co přesně se stalo, a případ byl po měsících neúspěšného pátrání uzavřen.
Čas plynul, městys se změnil a lidé zapomněli. Duším, které byly přítomny posledních chvil starosty, však odpočinku dopřáno nebylo. Otázka, kdo zavraždil starostu, zůstávala pro ně ve vzduchu přes sto let. Tábory odjížděly a přijížděly až jednoho dne přijel náš tábor a navždy naším duchům změnil jejich (posmrtné) životy.
Tábor probíhal jako vždy. V sobotu děti přijely, hrály se hry a smích se rozléhal farou. Přiblížil se večer a táborníci se usadili, aby vyslechli úvodní řeč a pravidla. V tu chvíli však postavy bílé jako stěna vstoupily do místnosti a začaly si povídat. Vyděšení táborníci ani necekli a zaraženě pozorovali postavy. Z jejich hašteření vyplulo na povrch, že právě oni jsou přáteli starosty a že mezi nimi je i starosta sám. Uvědomili si, že je vidíme a slyšíme, a poprosili nás o pomoc. Jako správní samaritáni jsme jim samozřejmě nabídli pomocnou ruku a detektivní práce mohla začít. Prohlédli jsme si závěrečnou zprávu, výpovědi podezřelých a pustili se do práce. Pořádně jsme je všechny vyzpovídali a naprosto profesionálně jsme všechno zapsali. Detektivní práce je ale náročná, a tak jsme se přesunuli do jídelny na skvělou večeři od kuchařek.
V neděli nás vedoucí Martin uvedl do duchovna a společně jsme se připravili na mši.
Byly nám představeny mise a dodatečné důkazy, které jsme mohli obstarat za zlaťáky a poté jsme si zahráli pár her.
Pondělí jsme zahájili hrami ve skupinkách. Dostali jsme ale i příležitost zahrát si na vedoucí a vymyslet si vlastní hru pro celý tábor. Navečer jsme si vyzkoušeli vědomostní kvíz a šli jsme spát.
Úterý bylo jedno velké dobrodružství. Vyrazili jsme na devatenáct kilometrů dlouhý výlet. Po cestě autobusem jsme přestoupili na vlak a teprve potom jsme se mohli vydat na cestu. Cesta byla dlouhá a náročná, ale přesto jsme ji zvládli a začali si chystat táborák na zřícenině hradu Orlíku. Následovala večerní hra, při které jsme prozkoumali i ty nejzazší kouty zříceniny. Před spánkem nás ale ještě poctila návštěvou hradeb sama bílá paní.
Po návratu z výletu okolo poledne dalšího dne byl program trochu volnější, jelikož všechny bolely nožičky. I přes naši únavu jsme si ale zahráli pár fyzicky nenáročných her.
Čtvrtek se vyznačil hlavně gamebookem, interaktivní hrou, kde jsme si prošli večerem vraždy starosty a dozvěděli se detaily onoho večera. To vzbudilo nové debaty i nápady, a tak jsme dostali čas prodebatit vše, co bylo potřeba. Byli ale i jiné hry, včetně skvělé noční hry naplánované jednou skupinkou táborníků.
Pátek se nesl v podobném duchu, ale s jednou důležitou změnou. Každá skupinka obdržela papíry s otázkami ohledně toho večera a dostala čas si naposled promluvit s duchy. Poté proběhly workshopy. Mohli jsme kreativně tvořit nebo hádat černé historky. Výběr byl široký. Zlatým hřebem večera byla ale všemi milovaná piškotéka, při které jsme dali průběh volné zábavě.
V sobotu ráno jsme správně určili vraha a proběhla rekonstrukce vraždy, a mohli jsme tak sledovat průběh případu a dozvědět se odpovědi na naše otázky. Bylo to skvělé zakončení našeho týdne.
