Bylo nebylo, v jedné pohádkové knihovně, která řídí a uchovává všechny pohádky světa, byly jako strážkyně dvě elfí sestry – Ettelwen a Taruwen. Té druhé z nich se však zželelo zlých postav a černokněžníků a chtěla jim alespoň jednou udělat radost, aby dosáhli svého cíle. Zmocnila se jednoho svazku a začala z něj trhat strany, aby zlým postavám prozradila vývoj pohádky. V tu chvíli naštěstí do místnosti vešla Ettelwen, vytrhla ji knihu z rukou a utekla až do světa lidí. Věděla, že jí Taruwen pronásleduje, a tak když uviděla mohutná vrata, neváhala a zabouchala, že poprosí o pomoc.
Otevřelo jí 20 statečných dětí, ihned ji ukryli a když zlá elfka dorazila, po Ettelwn nebylo ani stopy. Později jim vysvětlila, co se stalo, a děti jí ochotně nabídli svou pomoc při náročné cestě za stránkami a za nápravou pohádek. Ještě téhož večera se všichni spolu s elfkou přesunuli do světa pohádek.
První den jsme se ocitli v pouštním království, kde vládl sultán a kde se chudý Aladin zamiloval do princezny. Bohužel v ten čas zde byly v tom kraji vzácné deště. Celé dopoledne jsme strávili vyráběním, abychom pomohli Aladinovi vyrobit nějaký krásný dárek, kterým by oslnil princeznu. Na vyzkoušení zde byla výroba papírových modelů, náramků a klíčenek z kůže, dívky se naučily navlékat kytičky z korálků a dále nechyběl ani ping-pong v pergole.
Pak jsme se ale dozvěděli, že mezitím černokněžník sám získal lampu a unesl princeznu. Děti mu tedy musely lampu vzít. Získávaly po částech čtyři klíče, jejichž části měli ostatní na papírech přilepených na zádech. Pro lampu potom došly do děsivého sklepení a předali ji Aladinovi. Ten si přál kromě vysvobození princezny také navrácení stránky zpět do knihy. A první pohádka byla zachráněná.
Na další den jsme se všichni přemístili ke Zlatovlásce. Hned ráno děti potkaly Jiříka, který ale neuměl řeč zvířat a neměl tedy nikoho, kdo by mu pomohl s nesplnitelnými úkoly od Zlatovlásčina otce. Vydali jsme se tedy na cestu pomoct Jiříkovi a posbírat ztracené perly, potopit se na jeden nádech do hlubin oceánu a najít prsten a po indiciích dojít až k pramenům živé a mrtvé vody. Vše se podařilo a Jiřík si Zlatovlásku odvedl. Jenže král, který ji chtěl za ženu poručil hned Jiříka zabít. On však utekl k dětem a ty mu pomohly postavit loď a zjistit, kudy se dá bezpečně dostat z ostrova. Jiřík mezitím našel Zlatovlásku a oba bezpečně odpluli.
Poté se všichni naučili pravidla šermování, abychom byli připraveni na každou situaci. Večer bylo nutné vydat se získat vytržené stránky. Děti obcházely královy strážné a prosili je o podpisy do vydávacího lejstra. Nebylo to tak snadné. Vždy musely splnit nějaký úkol, a navíc kolem chodil králův věrný komorník, který všechna falešná lejstra sbíral, když na ně narazil. Naštěstí se ale stránky získat podařilo a zachráněná byla i druhá pohádka.
Ráno se naši zachránci probudili v hlubokém lese nedaleko zámku, kde se před osmnácti lety narodila Locika. U nedalekého stromu jsme však našli přivázaného Flynna, který o dívce nic nevěděl, jeho kumpáni ho mazaně převezli a on se vůbec do věže nedostal. Tak to ale zůstat nemohlo, děti se vydaly najít cestu k Locice. Musely si vydělat zlaťáky pro převozníka, aby se dostaly na břeh, kde byla mapa. Tu si musely po kouskách zapamatovat a v domečku překreslit. Když všichni mapu znaly, vydaly se na cestu. Všichni si zavázaly oči a představovaly si průvodcem popisovanou cestu. Nechyběly ani větvičky, které je po úzkých pěšinkách lechtali na tváři.
Když dorazily k věži, zjistili, že je zrušen lampionový průvod, na který se Locika tolik těšila. Děti tedy nazdobily lampiónky a uspořádaly průvod sami. Jenže mezitím Locičina macecha dívku unesla. Bylo nutné ji zachránit. Děti odlákaly strážné pod věží a Flynn se postaral o čarodějnici. Pak se spolu vydali na královský zámek. A děti se mohly přesunout do další pohádky.
Po snídani jsme se vydali na hřiště, kde se hrála oblíbená vlajkovaná. Po návratu na faru přiběhla celá udýchaná Červená karkulka, která po cestě za babičkou zpovzdálí zahlédla, jak vlkodlak zajal myslivce. Teď určitě číhá v lese na kolemjdoucí a cesta přes les není bezpečná. Poprosila nás, zda bychom nezjistili bezpečnou cestu. Děti chodili od papíru k papíru, na každém byl napsaný příběh, který na cestě prožívají a možnosti kam jít dál. Děti si samy volily cestu, kterou se vydají. Po obědě bylo nutné přenést dobroty z košíčku k babiččině chaloupce, tak jsme si zahráli pašeráky. Lesem ale běhali neposední rarášci, kteří děti chytali.
K večeru jsme se vydali zachránit myslivce. Moudrá babička nám totiž poradila, že na vlkodlaky platí rostlina jménem oměj vlčí mor. Tak jsme se vydali ho nasbírat a tajně propašovat do vlkodlakovy blízkosti. Podařilo se nám ho zahnat a chudáka myslivce osvobodit. Tak jsme zachránili další pohádku.
V pátek dopoledne se všichni do čista a voňava vykoupali. Následovala hra, kde děti využily znalosti získané z hledání kartiček s pohádkovými postavami, které byly celý týden poschovávané na faře a děti měly možnost je hledat. Kdo si pozorně četl popisy postav, měl v téhle hře velikou výhodu. Když jsme se vraceli, narazili jsme na smutného a naštvaného černokněžníka z pohádky o Dlouhém Širokém a Bystrozrakém, který si stěžoval, že mu ti tři spolu s princem odnesli princeznu. Ettelwen se zaradovala, že tuto pohádku ještě její sestra nestihla poplést, poslala děti posilnit se obědem a sama se vydala na průzkum. To ale neměla dělat.
Jeden ze zlobišáků hodil přes zídku brašnu s nahraným videem, kde byla Ettelwen přivázaná ke stromu. Nechyběl ani vyděračský dopis ať přineseme knihu. Nebylo čas váhat. Polovina dětí se vydala na záchranu Ettelwen, proplížila se až k ní a podařilo se jim ji osvobodit. Druhá polovina šla po stopách Taruwen, plížili se lesem, kde se nacházel značný počet přívrženců zlé elfky.
Když se k nim připojila i první skupina, schylovalo se k závěrečnému boji. Na louce se utkaly děti proti Taruwen, černokněžníkovi a jejich poskokům. Děti byly však udatnější, postupně všechny zahnaly až zůstala samotná Taruwen, která se nechtěla vzdát. Zajali jsme ji a zjistili jsme, proč to všechno udělala. Ettelwen ji vysvětlila, proč to nebylo dobré, a ona lítostivě slíbila, že už bude víc přemýšlet o tom, co dělá.
Večer přišla Ettelwen naposledy. Po společné modlitbě nám srdečně poděkovala a přenesla nás zpět do světa lidí. A čekala nás poslední noc…
Ráno se všichni sbalili, uklidili, zahrálo se pár krátkých her a pak přišlo vyhodnocení. Nikdo nebyl poslední. Všichni si odnesli krásné dárečky v podobě pastelek, fixů a poukazů.
S úderem poledne se pak všichni rozjeli domů.
