9. červenec roku 2023, pro některé z nás, včetně mě, dlouho očekávané datum. Pro vás, širokou veřejnost, den, kdy na novocerekevskou faru mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední vtrhlo celkem 23 natěšených účastníků.
Po uvítání se všemi kamarády proběhlo rychlé uvedení tábora a seznámení. Následovalo několik her na osvěžení jmen a ve skupinkách jsme přemýšleli o vhodných nutných společných táborových pravidlech, která jsme si poté navzájem představili. Po večeři nás navštívil televizní štáb, který nám nabídl spolupráci na zvýšení sledovanosti zábavných a soutěžních pořadů. Všichni jsme na nabídku kývli a podepsali smlouvu o spolupráci.
Jelikož byl před námi náročný úkol, museli jsme se rozdělit do čtyř týmů a to formou náročné šifry, která nám prozradila konkrétní barvu týmu. Poté následovalo vyprávění strašidelných historek při pomalu padající tmě. Během nich jsme byli postupně odváděni a následně po čtyřčlenných skupinkách se zavázanýma očima odváženi do blízkého lesa, kde jsme na noční stezce museli prokázat svou odvahu. Všichni jsme tuto nelehkou zkoušku zvládli a následoval zasloužený spánek.
Druhý den ráno po rozcvičce a snídani jsme se odebrali hrát námi oblíbenou hru pašeráci, při které jsme se snažili získat celkem 96 kartiček s písmeny, souřadnicemi a kousky obrázku. Byli jsme sice rychlí a neúnavní, ale na takové profesionály, kterými jsou naši vedoucí to ale nestačilo, takže jsme o některé kartičky přišli. Nicméně dostali jsme hned další šanci v následné aktivitě, tentokrát zaměřené na vědomosti z různých oblastí. V ní jsme kartičky díky našim vědomostem doplnili do plného počtu, tedy 96. Dalším úkolem bylo kartičky puzzle poskládat, abychom získali cenné informace: každý tým dostal jména pěti českých celebrit, plus jedné hlavní, ke které byl rovnou přiložen i stručný životopis. Ke každé z nich byla přiložena i fotografie. V této aktivitě zvítězili žlutí, kteří svým vítězstvím splnili sen svému členu Kubešovi, který díky nové kytaře mohl i nadále rozvíjet svůj hudební talent.
Odpoledne jsme poznávaly erby českých měst, která jsme pak získávali pro tým v pexesu. Získaná města jsme potom museli spojit vagonky na velké mapě naší vlasti. Vagónky jsme získávali za drobné úkoly. Cílem také bylo si zapamatovat, kde které město leží, protože večer jsme pracovali se slepou mapou naší vlasti.
Druhý táborový večer byl jak jinak než soutěžní. První dva týmy se zúčastnily natáčení oblíbené soutěže „Máme rádi Česko“. Samozřejmě soutěžili pod dříve seskládanými jmény celebrit a tak jsme mohli alespoň někdo vžít na krátkou chvíli do našich idolů. Byl to úporný boj, ale nakonec skupinka modrých, tedy tým herečky Terezy Ramby těsně porazil žlutý tým influencera Kovyho. Zaslouženě si vítěz odnesl sladkou odměnu v podobě originálního českého medovníku. Formát soutěže zabral celý večer, tak jsme si už jen vyčistili zuby a šli jsme na kutě.
Další den dopoledne před nás vedoucí postavili výzvu - ve skupinkách jsme museli vymyslet zábavnou, smysluplnou a bezpečnou hru pro ostatní. Z počátku nám to přišlo náročné, ale když jsme se do toho dostali, tak to šlo. Ono jde totiž všechno, když se chce . Do oběda byly všechny čtyři hry hotové a připravené.
Hned po obědě a siestě šli do akce zelení se svojí hrou SurArarat. Jednalo se o variaci televizní soutěže Survivor a všichni si ji i přes to, že byla pro méně sportovní jedince možná fyzicky náročnější, podle úsměvů na tváři, náramně užili. Přípravný tým se nebál využít ani příjemné zpestření ve formě vodní sprchy, prokázal velkou kreativitu a silnou roli organizátora.
Následovala hra žlutých, kterou jsem po konzultaci s vedoucí nazvala „Lajky a hejtři“. Hra měla dvě části- v první jsme měli za úkol pochytat co nejvíce lajků, ale zas tak jednoduché to nebylo - chytali nás zákeřní hejtři, kteří nás mohli o lajky připravit. Nakonec ale každý tým přeci jenom nějaké ty lajky získal, takže jsme se mohli posunout do druhé fáze hry, kdy jsme měli možnost naše lajky proměnit za peníze na všemožných stanovištích. Tým žlutých si za přípravu a vymýšlení této hry zaslouží velký potlesk, protože byla opravdu perfektně promyšlená.
Další večer pokračovalo druhé natáčení soutěže „Máme rádi Česko“. V ní změřily své síly, červení pod vedením tenistky Petry Kvitové a zelení pod vedením myslitele Jana Amose Komenského. Bylo to opět hodně vyrovnané, ale lahodný medovník si nakonec odnesl tým Komenského. Po tomto dramatickém klání jsme se v rámci večerní modlitby ještě zamýšleli nad pojmem přátelství a nad slovy písně známé hudební skupiny U2.
První středeční program byl v režii červených. Připravili si pro nás hru, inspirovanou pořadem „Inkognito“, při které jsme se snažili uhádnout co největší počet povolání. Hra byla stejně jako obě předchozí povedená a originální, tým odvedl skvělou práci.
Po svačině nám představili svou připravenou aktivitu modří. Ti se inspirovali soutěží "Chcete být milionářem". Milióny bankovek byly nahrazeny bonbony, takže se ze Chcete být milionářem stalo Chcete být bonboniářem. Během této hry si všichni zábavnou formou prověřili své znalosti, za které byli obdarováni již zmíněnými bonbony. Je těžké hodnotit práci mého vlastního týmu, ale výkon hodnotím pozitivně. Hra se nám za mě povedla a doufám, že se ostatním líbila.
Pak přišel čas oběda a polední klid, během kterého jsme se sbalili a kolem třetí hodiny odpolední společně vyrazili do neznáma. Stali se z nás účastníci Survivoru. Během cesty jsme měli za úkol sbírat imunity poschovávané na cestě. Celá cesta se i přes svou délku a naše batohy nesla v přátelském duchu a ubíhala až překvapivě rychle. Přibližně po čtyřech hodinách chůze jsme konečně dorazili do cílové destinace, kterou byla obec Střítež, kde jsme se utábořili.
Nejdříve nám několik dobrovolníků udělalo večeři v podobě guláše a poté jsme se pomalu začali ukládat ke spánku na rozložené plachty a karimatky. V dáli se blýskalo a skrze mírné obavy z bouřky jsme velmi ale velmi pomalu usínali. Navzdory bojovým podmínkám jsme se krásně vyspali.
Během rána jsme vše sbalili, dali si něco málo na zub a vyrazili na zpáteční cestu. Ta ubíhala, troufám si říct, ještě rychleji než cesta tam a po nějaké době jsme se dostali na faru. Následoval oběd a pak konečně zasloužený odpočinek. Před večeří nám bylo puštěno podivně sestříhané video z pondělka a diskutovali jsme o něm. Diskuse nám nastínila to, co obvykle dělá televize s pořady pro vyšší sledovanost.
Následovala večeře v podobě táboráku, kde jsme si opekli buřty a další pochutiny. Celý večer byl v pěkné atmosféře a část účastníků včetně několika vedoucích ho strávila například hraním ping pongu. Dále jsme si v týmu dali dohromady imunity a předali je moderátorce Survivoru, která tuto dvoudenní aktivitu vyhodnotila. Před spánkem jsme dostali nabídku dobrovolné modlitby v místním kostele Před spaním se uskutečnila už jen dobrovolná motlitby v kostele, kde jsme chválili Boha za všechny dary, které nám v životě dává. Byl tu i cenný prostor ticha a zamyšlení.
V pátek jsme se všichni probudili do krásného slunečného rána. Po snídani nás navštívili moderátoři Marek a Tereza ze StarDance, kteří nás pozvali na taneční večer a následnou afterparty. A jelikož času nebylo už moc, ihned jsme se dali do tance. Díky vedoucí Marušce během chvilky už většina z nás ovládala dva párové společenské tance. Také jsme se museli naučit základy etikety, takže jsme si ve čtyřčlenných skupinkách nacvičili etiketní scénky, díky kterým jsme se dozvěděli, jak se máme chovat, ale zároveň i jak se chovat nemáme.
Následovala náročná příprava na skupinová taneční vystoupení, která jsme si museli ve skupinkách vymyslet a nacvičit. Někdo se pustil do něžného baletu, další do ikonických 90. let nebo divokého streetdance. Poslední skupinka pak připravovala tanec v klubu.
A co by to byl za taneční večer, kdybychom neměli co na zub? Všichni jsme se ještě před taneční soutěží proměnili na krátký čas v účastníky neméně náročné soutěže Masterchef Česko. Museli jsme připravit křupavé rohlíky a housky, obložené talíře a skořicové motýlky z listového těsta. S ohledem na naše dosavadní kuchařské zkušenosti jsme si vedli poměrně dobře a výsledky byly k mému úžasu i k snědku.
Celý den uběhl rychle a přišel večer plný tance. Před zraky moderátorů a odborné i hvězdné poroty jsme předvedli své nacvičené skupinové tance. Ještě před tím, jsme porotu obměkčili našimi lahodnými pokrmy ze soutěže Masterchef. Tance se neobešly bez konstruktivní kritiky ale i chvály. Ve výsledku to zas taková tragédie nebyla.
Nejlépe si vedl tým zelených se svým streetdance vystoupením inspirovaným záškoláctvím. Po skupinových tancích přišlo na řadu několik párů, které zatančily společný blues. Porota i moderátoři byli nadšeni a to ještě nepřišel nečekaný zlatý hřeb večera. Tím bylo názorné poděkování vedoucím za povedenou únikovou hru, kterou jsme po tříčlenných skupinkách během týdne mohli všichni absolvovat a celkově za celý tábor, jehož příprava musela stát jistě spoustu úsilí.
A jelikož to byl náš poslední táborový večer, následovala afterparty, kde to všichni pořádně rozjeli na všemožné známé i neznámé hity. Party se protáhla až do soboty, ale ani tak se nikomu spát nechtělo.
Ráno jsme se pak po snídani už jen vyfotili a poklidili faru. Následovala závěrečná reflexe, slavnostní předání Oscarů a odměnění týmů. Tábor jsme všichni společně zakončili na zmrzlině, po které už nastalo jen emotivní loučení a odjezd zpátky domů.
Na závěr bych chtěla zmínit ještě zajímavé každodenní výzvy, které tábor příjemně zpestřily. Celý týden byl plný nových zkušeností, zážitků, kamarádů a budu na něj ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Takže jestli přemýšlíš nad tím, že bys jel nebo jela příští rok s námi, tak na co ještě čekáš? Pojeď s námi, Ararat je prostě život !!
Marťa, účastník velkého Araratu
