Páteční odpoledne 6. června 2025 patřilo rodinám s dětmi z našeho pelhřimovského vikariátu. Cílem tohoto setkání bylo nejen poděkování za uplynulý školní rok, ale také, aby se děti seznámily blíže s tím, že letos prožíváme jubilejní rok.
Každý účastník – poutník obdržel malou průkazku s níž mohl obejít celkem šest stanovišť, rozmístěných v areálu fary a kolem kostela, naplněných hrou, ale i novými informacemi. Přitom získal na čtyřech stanovištích barevný obrázek se 4 nejdůležitějšími chrámy v Římě, u kterých papež na začátku tohoto jubilejního roku otvíral tzv. Svatou bránu, která se otvírá pouze v jubilejním roce.
Děti na jednom ze stanovišť vylovily písmenka, z nichž sestavily slovo NADĚJE, které najdeme i v logu letošního roku. Na dalším stanovišti děti čekalo znamení naděje v podobě KOTVY, na ni si děti připevnily srdíčko se svým jménem. Kotvu jsme nakonec umístili v kostele ke kříži vedle oltáře. Na jiném stanovišti se děti dověděly více o LOGU JUBILEJNÍHO ROKU a ty starší včetně rodičů si zkusili vyplnit i kvíz o novém papeži.
Každá pouť bývá obtížná a namáhavá, musíme překonávat i různé překážky. To si děti ověřily při překážkové dráze, kde si mohly i trochu zasportovat. Jinde se zase malí poutníci zapojili do sestavení 2 obrázků s fotografií našeho poutního místa KŘEMEŠNÍK, kam můžeme v tomto jubilejním roce častěji přicházet a přemýšlet o našem životě. Naši nejmenší si zase vyzkoušeli postavit z dřevěných kostiček vysokou věž. Další stanoviště zase vyzývalo hravou formou k přemýšlení, co si všechno poutník může vzít s sebou na cestu. A na tvořivém stanovišti si každý poutník vystřihnul a ozdobil bránu se srdcem, do kterého vepsal jména těch, kterým OTVÍRÁ BRÁNU SVÉHO SRDCE (na kterých mu záleží, které má rád). Tuto bránu jsme pak přinesli a postavili při bohoslužbě na oltář. Svěřili jsme tak své blízké Bohu, a zároveň za ně poděkovali.
Velké překvapení na nás všechny čekalo ještě u vchodu do kostela. Celý vchod byl zastavěný papírovými krabicemi, jako bývají zazděné svaté brány. P. František Žák nám při té příležitosti vysvětlil, jak se taková brána v Římě v jubilejním roce otvírá, a všechny děti pak společně s ním symbolicky bránu odstranily. To byl pro všechny velký zážitek :-) A po děkovné bohoslužbě následovalo ještě přátelské posezení, různé hry na místní zahradě a hřišti a večeře v podobě opékaných špekáčků.
Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen všem účastníkům, ale i všem pomocníkům, bez kterých bychom naše setkání nemohli uskutečnit. Díky vám všem za vaši ochotu, čas a nasazení pro druhé! Věřím, že nám všem bylo spolu dobře. Díky za krásné společenství!
H. Pechová
