V úterý ráno jsme se naskládaly do auta a vyrazily za slunečného dne do Klokot u Tábora. Zaparkovaly jsme blízko vstupu do poutního místa a už nás vyhlížela naše průvodkyně. Seznámila nás s historií a vznikem místa, prozradila zajímavosti. Uchvátil nás obraz na hlavním oltáři s pravou korunkou, darovanou rodinou, která zbohatla nalezením pokladu. Farnosti tuto korunku dali jako poděkování k této události, ale s podmínkou, že pokud toto poutní místo nebude duchovně aktivní, tak si ji rodina vezme zpět. Mezi lety 1968 a 1989 chrám chátral a byly zakázány všechny veřejné aktivity, proto si  tento obraz další rodinná generace vzala zpět. Poté, co se ale dozvěděli  o obnovených každoročních poutích, tak zrestaurovaný obraz zase vrátili na oltář. Prohlédly jsme si vnitřní a venkovní prostory, zapálily svíčku a vydaly se hledat studánku. To je původní místo zjevení. Prošly jsme se lesem a po pár metrech našly kapličku i se studánkou obklopenou vůni kvetoucího bezu. Využily jsme  lavičku a stoleček a udělaly si malé občerstvení. Překvapily mě ty naše babičky, že pokud mají správnou touhu a motivaci, tak zdolají každou překážku. Už si začaly plánovat, kam vyrazíme po prázdninách v září.