Letošní koledování jsme téměř nestihli. Nějak jsme si neuvědomili, že Velikonoce přicházejí příliš brzy. Někteří měli ještě jarní prázdniny a měli by si již vyzvednout své kroje. Nakonec jsme se vzbudili ze zimního spánku, načasovali jsme se a všechno proběhlo podle plánu. Ověřený dodavatel proutků na výrobu pomlázek nás nezklamal a měl jich dostatek. Seznam na pečení perníků byl naplněn maminkami a babičkami během dvou dnů. Rozdělování krojů a potřebné výměny probíhaly operativně. Vojta potřeboval více času na sestavení skupin, ale to je nezbytné pro to, aby si holky a kluci k sobě "sedli" a užili si dopoledne Velikonočního pondělí v dobré společnosti a náladě. Jak je obvyklé, začínáme ranní mší s požehnáním. Prvního dubna bylo veselo i během homilie. Náš nový kněz se s mikrofonem vydal k dětem a mládeži. Občas se nestačil divit, co z nich vypadlo; zdá se, že mu to pomohlo pochopit, jak jsou na tom naši nejmladší. Zbytek farníků potěšil odlehčený průběh mše. U kostela proběhlo rozdělení do skupin, rozdávání perníčků, pokynů a rozvoz na přidělená místa s úsměvem a očekáváním, jak letos celý program dopadne. Nakonec je jedno, kdo si vykoleduje nejlepší sladkost nebo nejvíce. Jsou rádi, že si mohou zahrát fotbal a něco vytvořit, každý podle své preference. Letošní teplé počasí podpořilo využití společného času a nabízeného prostoru až do poslední minuty. Uvidíme, jak se budou věci vyvíjet příští rok, jestli budeme schopni vyřešit případné potíže a jestli budou lidé stále ochotni spolupracovat při takovémto způsobu evangelizace.