V neděli jsme se všichni sešli  na zahradě před kostelem Sv. Mikuláše v Kašperských Horách a tak jsme netradičně soukromou mší v tomhle kostele zahájili tábor předškoláčků. Oprášili jsme písně, co jsme se učili během roku na Zpívánkách a svižným  tempem písní jsme určili i tempo průběhu našeho pobytu - jak se později ukázalo. Pak jsme si dali večeři a volné hry s míčem i bez na zahradě s prolézačkami. Vedoucí výpravy se s námi nemazlil a hned v pondělí nás strčil do řeky Vydry, i s procházkou v jejím údolí. Po dobré snídani jsme vyrazili na procházku s překvapeními, které poskytoval šumavský les. Studánky, potůčky, hromadu kamení a stromy. Tato ne moc dlouhá cesta nám zabrala skoro celý den a tak jsme dorazili až na večeři. Zvládli jsme ještě kolo společenských her a po společné modlitbě se děti rozběhly do koupelen. Nastalo úterý a výšlap na hrad Kašperk s dětskou prohlídkou. Ta nadchla i dospěláky. Obsahovala málo dat, zato hodně zajímavostí z dob jeho slávy. Úspěch měla u všech i projekce, jak hrad dříve vypadal. Děti  si vyzkoušely  tanec princezen a výcvik rytířů. S chutí jsme si ještě vyšlápli na pustý hrádeček nedaleko hradu. Mírně unavení jsme se vrátili na ubytovnu. Děti se rozhodly prozkoumat všechny kouty pozemku a využít všechno na hry. Část dospěláků zatím připravovala večerní stezku odvahy a rozdělovala si úkoly. Ve středu jsme se  rozhodli zvolnit tempo a opustit kopce a vypravili jsme se za krásou a historií kostela v Dobré Vodě u Hartmanic, kde na nás čekala skleněná výzdoba interieru a následně si užili  hřiště a bazén v Sušici. Po komplikované domluvě jsme se ve čtvrtek vyrazili na Boubín.  Dali jsme si do těla. Výšlap na rozhlednu  na vrcholku kopce stál za to fňukání a vzdychání. Po krátkém odpočinku a načerpání sil jsme pokračovali po hřebeni, ale už z kopce druhou stranou ke krásám pravého českého pralesa. Užili jsme si vyhlídky, her se šiškami, kopců i schodů a zjistili jsme, kde je hranice letošního pobytu. Mysleli jsme si, že nám to v předešlý den stačilo, ale né. My jsme si ještě v pátek vyšlápli na rozhlednu skokanského můstku na Churáňově. K Hauswaldské kapli  nám  vedla cesta kolem starodávného kanálu, kterým se v minulosti spouštělo dřevo z lesa.  V cíli naši procházky jsme si došli  prohlédnout místo, kde vyvěrá  prý zázračný pramen. Má uzdravovat oči. Načerpaní dojmů toho místa jsme chvátali na tombolu pro děti. Nastal čas her a vychutnávání si malého překvapení z tomboly. Uteklo to jako voda v Otavě a už je tu sobota. Čas na poslední výlet na rozloučenou vedl na hrad Rabí za historií i sokolnictvím. Výcvik dravých ptáků byl přímo úchvatný. Máme další  společné vzpomínky i zážitky do kapsy k utužování vztahů i tolerance. Už se všichni těšíme, kam asi pojedeme a dozvíme se něco nového příští rok.