Večer, když jsme se sešli na veselské faře, už panovala všude tma. Až na dvě holčičí výjimky přišli samí kluci. Všichni se těšili na hry, ale nejprve bylo nutné si rozložit spacáky a připravit si místo ke spaní. Čekala nás totiž noční terénní hra a až z ní pak přijdeme do tepla, každý bude chtít co nejdříve ulehnout. Program měl dvě části, tak jsme se vystřídali: nácvik na liturgie v tichém kostele a soutěživé hry na faře. Zkusili jsme si, jak dokážeme vzájemně spolupracovat, když jeden nevidí a druhý má chromé nohy.  Největší napětí bylo hledat v trávě potmě bez baterek barevné štítky různé hodnoty, aniž by nás ulovil nepřítel a ty ukořistěné přinést svému družstvu a doufat, že zvítězíme. Myslím, že pohádku z knížky Fimfárum doposlouchal jen málokdo. Ráno ještě před snídaní jsme stavěli bunkry a barikády, vylepšovali jsme je  a kdo měl přebytek energie, zahrál si ještě fotbal.