jiřetínNáš pobyt v Jiřetíně začal návštěvou hradu Tolštejn s krásnou vyhlídkou do okolí. Kluci obdivovali rytíře, kterého jsme našli za mříží i s pokladem. Někteří mu chtěli pomoci poklad hlídat a jiní zase uloupit. Ti, kterým zbyla energie (byla jich většina), šli na kopec s krásnou křížovou cestou. Dětem byla odměnou za výstup nalezená studna s pumpou a několik her v přilehlém lesíku.
V úterý jsme se svezli lodičkou po říčce Kamenici v soutěskách nedaleko Hřenska. Během plavby bylo nutno zapojit představivost a fantazii účastníků. Bylo tam k vidění mnohé - želva, babička, had, gorila, španělské balkónky a další útvary, které se daly shlédnout ve skalách. Další program byl určen odvážným a zdatným dětem a rodičům. Čekal nás totiž výstup na Pravčickou bránu. Pro méně odvážné (a více unavené) byl připraven les nedaleko parkoviště v Mezné a přírodniny, které lákaly ke stavbě. Náš výstup jsme pojali jak procházku a také jsme zvolili k ní odpovídající tempo. Všichni nás předbíhali. Naši nastartovanou představivost jsme zkoušeli i po cestě na horu a hledali jsme obrazce ve skalách i tam. Našli jsme štěně, vojenské vozidlo JCBéčko, sloní rodinku. Čím jsme byli blíž k cíli, tím jsme měli víc písku pod nohama, ale i v botách, protože jsme se pohybovali na pískovci. Dětem se líbily schody, žebříky a terén na vrcholku skály. Z Pravčické brány jsme pokračovali naučnou stezkou s osmi stanovišti týkajícími se vzniku a geologického vývoje oblasti. Tento den byl zakončen hrdostí na to, jak jsme náročnou trasu zvládli.
Ve středu jsme zvolnili tempo a navštívili Loretánskou kapli v Rumburku, po níž následoval chutný oběd a výstup na rozhlednu Dymník, abychom viděli i kousek Německa a Polska. Naše středeční putování završila poutní bazilika Panny Marie pomocnice křesťanů ve Filipově. Seznámili jsme se se smyslem vzniku tohto poutního místa a jeho historii ve formě obrazů a krátkého textu. Po večeři zbyl ještě čas a energie na hraní schovávačky.
Ve čtvrtek jsme zajeli do Jablonného v Podještědí do baziliky svaté Zdislavi, kde jsme si zazpívali a pomodlili se k ní litanie. Pro děti tam měli přichystanou speciální cestu, která jim pomáhala s pochopením života sv. Zdislavy. Dále jsme pokračovali na zámek Lemberk, kde Zdislava žila. Prohlídkovou trasu jsme si určili každý zvlášť podle osobních preferencí a zájmu dětí. Nedaleko zámku vedla cesta k prameni. Pry je to voda, pomocí níž uzdravovala Zdislava nemocné. Pravidelně ji kontrolují hygienici, aby nebyla životu nebezpečná. Večer jsme hráli společenské hry. Další den jsme vyrazili za hranice, a to do Německé Žitavy, odkud jsme jeli parním vláčkem na hrad Oybin a poté do Motýlího domu v nedalekém Jonsdorfu. Děti byly unesené blízkostí motýlů a jejich krásou. Jejich dušičku potěšilo i interaktivní hřiště, z něhož se jim nechtělo odcházet, ale parní vlak už houkal k odjezdu.
Pátečním programem byla návštěva Sloupu v Čechách, který nás lákal na hrad, lesní divadlo na protější straně údolí a dobré jídlo. Odpoledne jsme navštívili jeskyně, kde se točila pohádka S čerty nejsou žerty, a soutěsku Modlivý důl se skalní kaplí. Oboje bylo krásné a charismatické. Večer jsme měli posezení na zahradě s opékaním buřtů a tombolou. Každé dítě si vylosovalo malé překvapení a komu se moc nelíbilo, co dostal, měl šanci si to vyměnit, pokud souhlasily obě strany. Nastala chvilka pro hru a poslední spaní v klášteře. Náš pobyt jsme zakončili v místním kostele ranní mší. Pak už zbývalo jen vyklidit pokoje, rozloučit se a venku na dvorku zhodnotit celý týden. Poté jsme nasedli do aut a vyrazili domů.
