Jako každé pondělí, kterým začíná příměstský tábor, se musí tak trochu protrpět jak jak
úvodní administrativa, tak i naladění účastníků na společný směr. Letošní pobyt pod věží se
nesl ve sportovním duchu a čistě pánské jízdě, takže stmelování probíhalo jednodušeji a
rychleji než v minulých letech. Harmonogram týdne mel jednoduchou kostru. Dopoledne
pohybové aktivity v hale nebo na hřišti, oběd, krátký odpočinek a odjezd na nějaký výlet.
Z výše uvedeného vyplývá, že se bude básnit o odpoledních zkušenostech. V pondělí pro
naši partu byly otevřené brány hlubocké ZOO. Musím na děti prozradit, že procházku po
ZOO si užívaly možná ještě víc, než když jim bylo o pár let méně. Prostě parta dělá své.
Největší úspěch mělo pozorování vodního hada, vydry a krmení koz. Pokud tedy nepočítám
kuličkovou zmrzlinu. 
V úterý se nakonec ukázalo, že dopolední fotbal jako fyzická aktivita nestačil, a tak sportovní
výkon pokračoval i v Chýnovské jeskyni. Zdolali jsme kolem 200 schodů, strach ze tmy i
obavy z netopýrů. Po úspěšném zdolání nástrah jsme se zajeli dozvědět něco víc o historii
Kozího hrádku.
 Uprostřed týdne se zvolil volnější program a dopolední procházka s koupáním ve Veselské
pískovně udělala radost. Po dobrém obědě nastal čas na trochu vzdělání v
jindřichohradeckém planetáriu s pozorováním denní oblohy a představením dalekohledů,
které tam mají k dispozici, a jejich účelu. 
Už jsme se přehoupli do čtvrtka a to jsme kluky za dobrou spolupráci a chování vzali do jump
arény. Pro někoho to byla první návštěva, pro jiného nová zkušenost, když tam byl s
početnou skupinou, ale každopádně vyhrazené dvě hodiny utekly jako voda.
 Ke konci týdne jsme pro zážitky nejeli daleko. Postačil nám zámek v Třeboni s prohlídkou,
kterou jsme absolvovali v obřích papučích, a s vyprávěním o životě na zdejším panství před
200 lety. Chlapci nakonec byli rádi, že žijí v této době a nemusí se učit tolik jazyků, kolik
museli umět tehdejší mladí páni. Byli ve srovnatelném věku a už ovládali čtyři jazyky. 
Cestou na workoutové hřiště jsme si zpestřili mraženou dobrůtkou dle vlastního výběru. 
Co napsat závěrem. Snad jen to, že jako vždy si to děti maximálně užily, jak po pohybové,
tak i po zážitkové stránce. Standard byl zachován a spokojení rodiče snad budou věrní zase
za rok. Za organizátory jenom poděkování za důvěru rodičům a skvělé zázemí, které zpestří
pobyt na příměstském táboře a dá prostor pro naplnění volného času bez mobilů. Uvidíme, k čemu se odhodláme příště.