Tenhle typ přednášky jsme ještě neměli. S očekáváním a mírnou nervozitou jsme čekali, kdo se v zasněžený večer odhodlá vyrazit do nečasu – a ještě na přednášku o cestě podniknuté před dvaceti lety. Nakonec se pár dobrých bláznů našlo, což přednášející příjemně překvapilo. Návštěvníky jsme potěšili servírováním tradičního čaje s lehkou obměnou, protože skutečné jačí mléko jsme opravdu neměli. Až na jednoho ochutnali všichni, ale při možnosti přidání se hlásilo už jen pět přítomných.

Návštěvníci ocenili podrobnou přípravu na cestu. V době, kdy byl internet ještě v plenkách, to byla pořádná makačka. Další rozdíl oproti dnešku byly fotografie — dnes si na mobilu vesele fotíme téměř bez rozmyslu, zatímco oni tehdy fotili poctivě na film a pečlivě zvažovali, co stojí za zvěčnění. Výpravy se účastnili studenti s přírodovědným zaměřením, takže se přednášející podělila i o detailní záběry místní fauny a flóry. Někdy se u těchto fotek rozvášnila o něco déle, než jsme jako laici dokázali docenit. Když viděla naše zmatené obličeje, přispěchala s jasnějším vysvětlením nebo přešla k dalšímu bodu prezentace.

Milým zpestřením bylo malé „okénko“ s přinesenými suvenýry – obří mapou nebo pasem s razítky všech absolvovaných přechodů. Podělila se i o strasti a obtíže, které na cestě zažili, ale žádné z nich nebyly natolik závažné, aby zhatily krásné vzpomínky na tuto výpravu. Na závěr nám ukázala fotografie k porovnání: jak to tam vypadá dnes a jak to vypadalo tehdy. K našemu překvapení se běžný život místních obyvatel příliš nezměnil, zato tající ledovce jsou dnes už mnohem patrnější.

Všichni jsme se shodli, že takové zastavení a porovnání kontrastů vůbec není špatné. Člověk si hned uvědomí, že nemá důvod si tolik stěžovat, když slyší a vidí, v jakých podmínkách tam lidé žijí, a že náš krátkodobý diskomfort nestojí ani za zmínku. Pro mladší přítomnou generaci bylo překvapivé, že se dříve běžně nenosily mobily. Člověk nebyl neustále dostupný a rodiče museli na zprávu o svých dětech v Nepálu čekat i celý týden.

Pro dříve narozené zase retrospektiva nastavila zrcadlo – připomněla, co všechno jim život obohatilo, zpříjemnilo nebo ulehčilo, i s čím více či méně bojovali, aby se naučili nové věci a drželi krok s dobou.

Pozitivní ohlasy nakonec vyvrátily všechny původní obavy a spokojení jsme se, každý po svém, rozešli zpět do svých běžných životů příležitostných turistů.