Páteční odpoledne 12. června 2026 patřilo opět rodinám s dětmi z našeho pelhřimovského vikariátu. Cílem tohoto setkání bylo nejen poděkování za uplynulý školní rok, ale také, prostřednictvím jednoduchých her přiblížit dětem osobu sv. Františka z Assisi.
Děti prošly celkem 7 stanovišť. Zde se dozvěděly, z jaké rodiny František pocházel, kde žil, že se toužil stát rytířem. Zakusil také zajetí. Bůh měl však pro něj novou cestu. Františkovým posláním se stala chudoba a služba, dokázal v přírodě vidět odlesk Boží krásy, lásky a dobroty, opravoval kostely, pomáhal potřebným., na sklonku života také oslepl. Vypráví se o něm mnoho legend. I my jsme se dověděli jednu z nich, jak František svým kázáním napravil zlého vlka.
Na jednom ze stanovišť jsme vytvořili i společný chvalozpěv, plný vděčnosti Bohu za krásnou přírodu kolem nás. Ten jsme pak přinesli jako dar při mši svaté k oltáři.
Vůbec nám nevadilo, že po celé odpoledne pršelo. Vždyť déšť je pro přírodu také Božím darem a požehnáním. A my jsme se měli kde schovat. Zázemí pro „mokrou variantu“ nám poskytla budova fary. A ohýnek a opékání všeho možného dobrého také bylo, i když trošku v dešti.
Chtěla bych touto cestou poděkovat nejen všem účastníkům, ale i všem pomocníkům, bez kterých bychom naše setkání nemohli uskutečnit. Díky vám všem za vaši ochotu, čas a nasazení pro druhé!
Díky za krásné společenství! (HP)
