Dlouho po moudré vládě královny Cassandry a jejího manžela Horáce, na letním sídle království Araluenu, se odehrál příběh dvaceti šesti dětí předurčených k záchraně království.
Jednu osudnou neděli se letní sídlo Araluenu na týden probudilo životem. Po krátkém seznamování a skvělé večeři od hradní kuchyně byly děti povolány na audienci ke královně dvorním hraničářem Evženem. Mladá královna, která se dostavila i se svými dvořany, Evženem a jeho učněm Kryšpínem, dětem uložila nelehký úkol: zbavit se krvelačné obludy, která už dlouho sužuje království.
Poté děti rozřadila do týmů, dvořané odešli a když už si mladí hrdinové mysleli, že si můžou oddechnout, dala jim druhou, tajnou misi; zjistit, který z jejích důvěrných dvořanů se jí chce zbavit a bezprávně ovládnout království. Děti šly s nelehkou hlavou spát, doprovázeny příběhy o Kryšpínově legendárním předchůdci.
Posilněni dobrým spánkem děti brzy ráno znovu uvítaly hraničáře Evžena, který je přišel provázet jejich hraničářským výcvikem. Vydaly se do nedaleké vesnice, přičemž byly po cestě vystaveny zkoušce týmové spolupráce a po zasloužené svačině se přiučily plížícím technikám hraničářů.Po návratu na sídlo se naučily hraničářskou hymnu a další fáze tréninku mohla začít.Děti si pod dozorem hraničářů vyzkoušely lukostřelbu, střelbu z praku, šerm a lezení, vytříbily si svoji dovednost hodu a vyrobily si svoje vlastní hraničářské pláštěnky. Mistry se samozřejmě přes noc nestaly, ale Evžen byl natolik užaslý jejich rychlým pokrokem, že je po poslední zkoušce – stezce odvahy – obdaroval dubovými listy a pasoval je na hraničářské učně. Skrytým faktem ale zůstalo, že při přípravě stezky Evžen narazil na tajemnou mapu.
I když Evžen mapu dalšího rána zbrusu novým učňům ukázal, nikdo z ní nic nevyluštil. A jaké bylo překvapení, když se objevila hraničářka se zprávou hrozícího nebezpečí od Skandijců!Okamžitě propukly důkladné přípravy a zanedlouho i bitva.Nakonec vyšlo na povrch, že Skandijci jen chtěli mapu, kterou na cestách ztratili, zpět, aby mohli pomocí bájného pokladu zachránit své rodiny od hladu.Nepřišli ale s prázdnou, za mapu děti obdržely brašnu s vodítkem vedoucím k odhalení zrádce. Učni se poté nad vyhladovělými Skandijci slitovali a pozvali je na svačinu. Skandijci jídlem neopovrhli a za odměnu je seznámili se svou kulturou.
Po odchodu nových přátel se děti vrátily k tréninku, kde mohly nabrat nové dovednosti v kouzelných tricích, střelbě, rozdělávání ohně, vázání uzlů či výrobě cukrových krystalů a malých katapultů. Také dostaly příležitost vyrobit a ochočit si vlastního měkkého koníka.Navazovaly trochu volnější fyzické aktivity ve formě hry středověk a vlajkovaná. Aby toho nebylo málo, na vrata zabušil podivný a lehce zmatený dědeček, který viděl onu strašlivou příšeru a ve svém strachu a zmatení zanechal svou chatrč u Zajíčkova i se slepičkami, ovečkami, ba i ženou, a běžel k nám pro pomoc.
Středečního rána děti vyrazily vlakem k Zajíčkovu a po stopách příšery strmou cestou. Nebylo to nadarmo! Našly jeskyni obludy a v ní její deník.S hrůzou tak zjistily, že už o nich ví a míří přímo k nim, do Cerekve.Po okamžitém návratu, při kterém se musely proplížit kolem nepřátel, děti zjistily, že nebezpečí prozatím nehrozí a pustily se proto do příprav večerní slavnosti pro královnu Marion a její dvořany.
Slavnosti proběhly bez problémů, královnu i dvořany představení nesmírně dojmula i pobavila a když už se večer chýlil ke konci, královna a její hraničářský doprovod s dětmi osaměli.Všichni se přesunuli do altánku, aby Marion mohla volně mluvit, a naši učni jí vylíčili vše, co se v její nepřítomnosti dozvěděli, jak o příšeře, tak o zrádném dvořanovi.Královna vděčně dětem poděkovala a již odcházela, když se ji nájemný vrah, poslán týmž dvořanem, pokusil zavraždit otrávenou dýkou.Nejen díky jejímu schopnému doprovodu, ale i díky jejím rychlým reflexům, ji vrah stihl jen škrábnout, avšak jed byl neúprosný a pomalu si začal vybírat svou daň.
Proto se učni hned další ráno vypravili po stopách nájemných vrahů. Po jejich dostihnutí s nimi naši mladí hraničáři vedli lítou bitvu. Naštěstí při ní našli v nepřátelském úkrytu nejen protijed, který okamžitě po návratu předali Evženovi, ale i důkaz proti jednomu z lordů.
Aby se naši nadějní hrdinové po náročné bitvě trochu uvolnili, bylo pro ně připraveno pár vodních hrátek.Poté následovalo pár strategičtějších her a trochu volného času, při kterém ale začali vedoucí jakoby v transu mizet. Učni se vydali po jejich stopách a našli je v divném stavu v přítomnosti oné obávané příšery. Ačkoli děti osvobodily téměř všechny zhypnotizované vedoucí, kvůli náhlému ostrému hluku vzala příšera nohy na ramena, berouc s sebou jednoho z vedoucích.Potom se sídlem rozlehlo ohlušující ticho a v pošmourné náladě se učni odebrali na lože.
Za úsvitu se děti vydaly jednou provždy porazit příšeru a zachránit uneseného vedoucího Jendu. Narazily ale na systém rébusů, které neobyčejně inteligentní příšera nakladla v Cerekvi. Děti se rozdělily do týmů a obratně se jich zbavily.Rozebrání pastí nepřišlo vniveč, protože se zjistilo, kde obludu hledat.Díky předchozím setkáním s příšerou děti znaly i její slabiny, a tak před výpravou vytvořily vlastní lákadla z želé žížalek, aby plachá oblůdka znovu neutekla.Na místě ji pak děti nalákaly a zjistily, že umí mluvit!Ukázalo se nejen, že má jméno, ale že mívala i rodinu, která jí byla odcizena stejným lordem, který chce zradit královnu. Od té doby se příšerka Suren toulala po království a poněkud neohrabaně hledala přátele. Nakonec se spřátelila s dětmi a vrátila se s nimi do sídla.
S důvodem k oslavám se děti vrhly na přípravy. Na oslavy se dostavila i královna, které děti odhalily pravdu příšery i korumpovaného dvořana. Poté následoval nelítostný soud, při kterém se zrádce pokusil o poslední akt odporu a tasil meč. Byl však rychle poražen jedním z oddaných dvořanů a odsouzen k doživotí v hradním žaláři.I naše nově spřátelená příšerka se kvůli rozruchu ukázala a rychle se spřátelila s královnou, která jí přísahala pomoc při hledání její rodiny a nechala ji vyslovit vlastní soud nad zrádcem království.
Královna pak nadějným hraničářům srdečně poděkovala a spolu s Evženem a jeho učněm se odebrala zpět na svůj hrad, zanechávajíc děti, aby si užily těch pár chvil, než se tábor uchýlí ke konci.
Doufáme, že jste si letošní dobrodružství užili stejně jako my, a doufáme, že s námi probádáte příští rok nová zákoutí dalších dobrodružství – za tým Ararat; Jenda, Pepa, Zdenča, Barča, Kája, Libu, Maří, Marťa, Muri, Anička – Maří P.
