Celkem 18 účastníků ve věku 9 – 14 let neodolalo výzvě postavit se v souboji o poklad pana Boyarda. Nejprve jsme se společně vzájemně seznámili formou několika her, kde jsme se kromě jmen dozvěděli i to, co máme s druhými stejné, podobné či naopak hodně rozdílné. Poté jsme sbírali potřebný proviant na cestu k pevnosti. Vyrobili jsme si společně lodičky a tímto jsme se ocitli na pevnosti. V ten okamžik nás navštívil věhlasný a vážený pán otec Furo, který prověřil naše znalosti hned dvěma hádankami. Společnými silami se nám je podařilo uhádnout a tímto jsme získali doprovod k samotnému  panu Boyardovi, vlastníku pevnosti. Ten nám sdělil již na setmělé pevnosti, že pokud chceme získat jeho poklad, budeme muset vynaložit veškeré své síly, dovednosti a vědomosti do nelehkých úkolů. Jen za jejich splnění získáme potřebné klíče k bráně s pokladem a nápovědy k potřebnému heslu. I přes jeho pohrdavá slova i výraz jsme přesto vstoupili do této víkendové výzvy.

Prvním úkolem bylo si originálně pojmenovat svou soutěžní skupinu a vymyslet bojový pokřik, ve kterém musely zaznít určená dvě slova, vlastníka pevnosti. Název skupiny nebyl až tak pro nás těžký – vznikly tak nezávisle na sobě: Štíři, Rudí štíři a Bystří orli. S pokřikem nám to dalo daleko větší práci, ale všechny skupinky si s tímto bravurně poradily.

První den pobytu jsme zakončili společným setkáním u svíčky, zaposlouchali jsme se do příběhu o „malém šroubku“ a na papírky jsme mohli vyjádřit své poděkování za něco, či vděčnost za někoho.

V sobotu jsme se vypravili do bojů o jednotlivé klíče: skládali jsme rozbité obrazy zdejší obrazárny, bloudili jsme bludištěm, jen za pomocí provazu, další velkou výzvou bylo hledání klíče v několika nádobách, jejichž obsah nebyl až tak příjemný na pohled, natož na dotek. Nicméně i tímto museli všichni projít, protože každý klíč byl nesmírně důležitý. Své silové schopnosti si skupinka prověřila při vytahování velkého kamene za pomocí lana. A protože nás některé svačinka nezasytila, lovili jsme i zvířata pána pevnosti. Všem skupinkám se podařilo ulovit nejen ta jedovatá, ale především i jedlá zvířata. Po obědě a krátkém odpočinku jsme si zahráli oblíbenou hru  „pašeráci“, která měla velký úspěch, i přes nějaké to zranění. Ovšem ani po těchto událostech jsme honbu za pokladem nevzdali a bojovali o další klíče v závodech na netradičních lyžích, synchronizovaným vedením míčku na kroužku a proplétáním klíčku na provázku v tajemném tmavém sklepení.  Tímto jsme získali nutný minimální počet klíčů a mohli tak vstoupit do dalších bojů o indicie, tedy o jednotlivé slovní nápovědy k výslednému heslu pokladnice plné stříbrných boyardů.

Jednotlivé indicie jsme získali ze zašifrovaných vět, správnou odpovědí na nelehkou hádanku otce Fura, ve hře „starobylá kopírka“, či v dovednosti rychlého postřehu.

Ještě před spánkem byla vyzkoušena naše osobní odvaha, kdy jsme získávali za jednotlivé úkoly, lístečky se symbolem postavy, kterou jsme navštívili. Byli mezi nimi obávaný krutý kat v tmavém sklepení, Bard, Kouzelník a další. Svou úlohu mělo mezi námi i strašidlo. Touto zkouškou děti také prošly a tím si mnozí doplnili klíče do plného počtu. Vydatně unaveni jsme se složili do svých spacáků a netrpělivě vyhlíželi den nedělní, kdy se dostaneme k pokladu.

Nedělní den, byl sice velmi studený, ale hřálo nás to, že se nám otevře tolik žádaná pokladnice pána pevnosti. Samozřejmě nám poklad nepřál, ale nic nemohl nadělat. Všem skupinkám se podařilo získat potřebný počet klíčů i indicií a všechny dokonce vyluštiliy správné heslo k pokladnici. Po zadání hesla se již sypaly boyardy a začalo jejich velké sbírání, dokud se brána neuzavřela.  Boyardy se rázem proměnily na sladkou odměnu a kromě ní, všichni účastnicí obdrželi i jednu „nejedlou“ památku a to pamětní list pevnosti Boyard.

A co bude příště?...O tom zase příště….