Příměstský tábor „MimoNi“ jsme i letos zahájili v Domečku SVČ Síť v Pacově. Šli jsme do toho všichni naplno, v hojném počtu jsme se vydali do týdne plného zábavy, spolupráce, tvoření a sportovních zážitků. I letos se sešla skvělá parta, která doprovázela týden samým úsměvem.
Pondělí jsme pojmenovali Seznamkou. Dopoledne proběhly seznamovací hry, které nás měly sloučit, ale také zchladit:). Došlo k rozdělení do týmů. Každý tým se domluvil na názvu, pokřiku a zvolil si svého zástupce. Pokřiky byly obzvlášť vtipné a bojovné. Během týdne tým Padouchů, Sniperů a Žluťáků soutěžili o "Mimoně". Odpoledne jsme probudili svoji kreativitu a vykouzlili tak pokreslením táborová trika.
Úterý bylo pohádkové. Den jsme zahájili rozcvičkou, kterou si někteří účastníci s radostí dali dvakrát:). V dopoledních hodinách jsme využili počasí pod mrakem a na hřišti u zámku si zahráli hry o pohádky. Týmy bojovaly ze všech svých sil, získaly tak několik "Mimonů" do své sbírky a také se rozhodlo o tom, kdo bude hrát jakou pohádku. Před obědem tak začala tvorba třech pohádek. Děti se převtělily do pozice herců, scénáristů, kostymérů, ale také režisérů. Na konci jsme natočili tři ukázky pohádek, různě kombinovaných, krásně provedených, vtipných, milých a s radostí zahraných.
Středa se nabídla být záchranářskou:). V hojném počtu jsme se sešli v Domečku a následně se vydali na autobusové nádraží, kde nás čekal autobus směr Smilovy Hory. Za velmi teplého počasí jsme opět bojovali o "Mimoně", tentokrát největší úspěch měla hra WC bába:). Po perfektním boji o toaletní papír muselo dojít ke zchlazení. Vytvořili se skupinky, které z bazénu nešlo dostat ven:). Všem nám dost vyhládlo, takže oběd byl pryč během chvilky. Zbylo i spoustu času na tvoření. Všichni si přišli na své, z koženkových proužků jsme si vyrobili krásné náramky, nejen pro sebe, ale i maminky, tatínky, sestřičky, brášky. Pustili jsme se i do šití a na spony do vlasů našili krásné kytičky s perlou. Vznikly tak pěkné holčičí i chlapecké doplňky. Během tvoření si dvě naše vedoucí Eliška se Sárou na sobě vyhrály a daly se do modelace řezných ran. Z modelíny a potravinářské barvy, vznikla autentická řezná rána a jedno pokousání od psa. Dětem tak nenásilně, bez hysterie předvedly, jak se zachovat při takovém úrazu. Překvapila nás zvídavost dětí, poměrně dlouhou dobu jsme všichni diskutovali o tom, jak zareagovat, zopakovali si tel. čísla na IZS a rány "ošetřili" tzn. umyli :). Pak už zbyl čas jen na sbalení a přesunutí na zastávku, kde jsme vítali řidiče autobusu, všichni ležící na zemi na zádech s třepetajícíma se rukama i nohama :), to je tak, když se jeden z nás rozhodl říct "Brouk" :). Po návratu do Pacova jsme společný čas završili zmrzlinou.
Čtvrtek byl laboratorní. V Domečku vznikly tři vědecké stanice obohacené o spoustu zajímavých mikroskopických ukázek a pokusů. Týmy postupně navštěvovaly stanice, kde sbíraly body. Spolupráce byla perfektní, ukázalo se, že všem šlo o nejlepší výsledky. Mikroskopické obrázky různých živočichů nebo částí těla, měly týmy na jedničku seřazené. V hádankách v další stanici, se našly i vtipné odpovědi: " Co se stane se zubem naloženým několik dní v Coca Cole? Zub zčervená :)". Poslední stanice byla pokusnou laboratoří, vznikly lávové lampy i chrlící sopka. Po obědě jsme se vydali na zmrzlinu, ale přidal se k nám Tichošlápek :), hodinu a půl nám držel jazyk za zuby, jen pár jedincům několik slůvek uteklo, tak si museli Tichošlápka udobřit pěti dřepy. Po příchodu do Domečku jsme se najednou ocitli v kině. I Tichošlápek dostal svůj lístek a dobrotu do ruky:). Promítání mohlo začít, tradáááá , Já padouch, Hledá se Nemo s Příběhem hraček a Sedm Té v podání našich týmů pobavilo nás všechny.
Poslední den jsme završili výletem do Tábora. Tentokrát jsme se sešli na autobusovém nádraží a dětem sdělily cílovou stanici. V Táboře jsme se přesunuli na Žižkovo náměstí a nesměli jsme opomenout rozcvičku, takže jedno kolečko kolem náměstí bylo jasné, ten dupot měl fakt sílu:). Po svačince proběhla návštěva Středověkého a Strašidelného podzemí. Zážitek to byl silný i pro velké vedoucí. Příjemnou procházkou jsme se přesunuli k Jordánu a na čerstvém vzduchu s chutí pojedli několik krabic s pizzou. Po příjezdu do Pacova jsme stihli zhodnotit celý týden a nezapomněli na slíbenou odměnu, nejen pro vítěze.
Moc nás těšilo a do dalšího roku se budeme těšit.
