Každý rok pořádá Středisko volného času Síť ve spolupráci s Církevní mateřskou školou Jonáš Světélkovou slavnost spojenou s modlitbou za zemřelé a světélkovým průvodem na hřbitov. Právě v tyto podzimní dušičkové dny více pamatujeme na naše blízké zemřelé, modlíme se za ně a symbolicky zapalujeme světélka.

Po úvodním slovu a přivítání všech zúčastněných, kterých bylo opravdu hodně, nám P. Jaroslav Šmejkal požehnal naše věnečky a živá světla v lucerničkách. Poté jsme se vydali napříč hřbitovem a svítili si lucernami na cestu, zapalovali světélka nejen na hrobech svých blízkých, ale také hlavě na těch, na které nikdo již nepamatuje.

První společné zastavení bylo u kříže, kde jsme položili s dětmi vyrobené dušičkové věnce, zapálili světélka a všichni se společně pomodlili za zemřelé. Pokračovali jsme hřbitovem dále. Osvětlené a našimi světélky ještě více rozzářené hroby vytvářely tajemnou dušičkovou atmosféru.

Celá slavnost byla zakončena symbolicky vypuštěním létajícího lampionu, na který si samy děti napsaly, na koho vzpomínají. S napětím jsme všichni pozorovali lampion, jak se postupně nafukuje a rozevírá. Všichni jsme si přáli, aby byl příznivý vítr a lampion se vznesl až do nebe. Než lampión vzlétl, mohl si každý na rozzářeném lampiónu přečíst, na koho děti vzpomínaly. Na poprvé se nám sice náš vzpomínkový lampión vypustit nepovedlo, ale díky šikovnosti a vynalézavosti našich tatínků, druhý pokus už vyšel. Lampion se opravdu pomalu začal vznášet, postupně se vzdaloval, světélko se v dálce pomalu zmenšovalo, až zmizelo. A nám všem přejeme, aby také světélka radosti svítila i v našich srdcích a rodinách.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem pedagogům Střediska volného času Síť, kteří tuto krásnou slavnost připravili.  Dík také patří všem malým i velkým z CMŠ Jonáš a dětem z Misijního klubka, kteří nám připravili lucerničky a věnečky, a také panu faráři Jaroslavovi za požehnání, duchovní vedení a pravidelné návštěvy našich dětí ve školce.