Cestujícím vlakem z Pelhřimova do Cerekve se naskytla první den našeho tábora nevšední podívaná, když několik mladých lidí, obklopených dětským smíchem a posledním loučením, přišlo na vlakové nástupiště v igelitových pláštěnkách, i když bylo krásné počasí. Jednalo se o členy vědeckého institutu se sídlem v Nové Cerekvi a pláštěnky byly součástí ochranného vědeckého oděvu. Po příchodu na základnu na všechny čekal vědecký institut se svým předním vynálezem – avšak ještě nedokončeným – časostrojem. Nešťastnou náhodou byl stroj spuštěn dříve, než byl dokončen a všichni zúčastnění se přesunuli do pravěku.

Ze stroje byly taktéž odcizeny základní součástky nepřátelskými ilumináty, kteří se celý týden snažili naši cestu z pravěku, před Egypt, Čínu, Itálii a USA, překazit. Noví členové vědeckého týmu (tedy účastníci tábora) si však vedli skvěle a podařilo se jim i přes mnohé obtíže získat všechny ukradené součástky nazpět. Zmínila bych zde jednu – střelný prach – který museli tajně odebrat přímo z paláce Čínského krutovládce. Přímo pod nosem se jednotlivě připlížili a vzali si nazpět to, co jim patřilo. Vojáci je však zpozorovali a hnali se za nimi. Jen o vteřiny se všichni ukryli do časostroje a přemístili se do dalšího období. 

Vyvrcholení nastalo v okamžiku, kdy se ukázalo, že také ilumináti mají časostroj, a že do budoucnosti nastražili bombu. Výzkumníci projevili nevídané množství odvahy a rozhodli se přemístit do budoucnosti a zachránit svět, ačkoli se už mohli vrátit domů. V roce 2050 v posledních minutách zneškodnili bombu a zachránili tím celé lidstvo. Při návratu domů všechny čekala dlouho očekávaná odměna – vodní bitka.

Zdislava Poláčková (hlavní vedoucí tábora)