Po společné večeři a seznámení s ostatními účastníky tábora a vedoucími, jsme shlédli scénu, ve které vychytralý první důstojník napadl kapitána Monroa, získal informace, komu kapitán svěřil části mapy vedoucí k pokladu, a navíc unesl jeho jedinou dceru Heliodoru. Ochotné děti nabídly bezradnému kapitánovi pomocnou ruku, a tak začala honba za pokladem.

První útržek mapy svěřil kapitán svému příteli Johnovi, který se ale ztratil při plavbě po nezmapovaném území a moře vyplavilo pouze stránky z jeho deníku. Ráno jsme se vydali deník hledat a na jeho stranách jsme se dočetli, kde John kdysi bydlel. Na této adrese jsme našli jeho ženu Rosálii, která nám oznámila, že si její manžel svou část mapy uschoval u ní, aby byla v bezpečí. Rosálie nám slíbila, že nám část mapy dá, pokud jí pomůžeme s péčí o jejich 7 dětí a dům, kterou ona sama bez manželovi pomoci nezvládá. Děti se příležitosti s nadšením chopily a vydali se na rybolov a získaly materiál potřebný na postavení domu. Večer jsme tak získali první část mapy. Také jsme si v průběhu dne vyrobili kasičky, do kterých jsme celý týden sbírali dublony, kterými nás každý den kapitán odměňoval za naši píli.

V úterý jsme se setkali s členkou kmene Amazonek Egeriou. Ta nám slíbila, že útržek mapy získáme, pokud jí pomůžeme vysvobodit její sestru ze zajetí zlého piráta Valgara. Celé dopoledne jsme strávili přípravou na boj s piráty – učili jsme se střílet z luku, vrhat nožem a trénovali jsme obratnost a také vzájemnou spolupráci. Odpoledne jsme získali vzkaz od Egerie, že musíme obsadit ostrovy piráta Valgara, abychom ho mohli porazit. To se nám téměř podařilo, a tak jsme Valgara zahnali do úzkých. Večer jsme ho pak v náročné bitvě dokázali porazit – jeho družinu jsme zahnali na útěk a nebohou vyčerpanou Amazonku jsme odvázali od stromu a nechali ji, aby se vrátila zpět ke svému kmeni. Z vděku za vysvobození nám dala další kousek mapy.

Ve středu ráno se na faře objevil Nabušený Joe, který byl velice zklamán kvalitou místního toaletního papíru a poslal nás na dalekou cestu za značkovým „toaleťákem“ plnou nástrah. S výsledkem naší práce nabyl ale Joe moc spokojen, a tak nás čekali ještě další úkoly – získat vajíčka a pitnou vodu do lodní kuchyně, nevrhnout plán nové lodi a získat do ní vybavení a vymyslet zábavu pro námořníky na dlouhé cestě. Poté co jsme se zúčastnili mše svaté nás opět navštívil Nabušený Joe, tentokrát pro nás měl ale opravdu nemilou zprávu, blížila se nepřátelská pirátská loď. Museli jsme rychle postavit obraný val a připravit se na střet, piráti nás překvapili a zaútočili z neočekávaného směru, chvílemi jsme měli opravdu namále, ale nakonec se nepřátelé vzdali. Naší udatností a statečností jsme získali náklonnost Joea, a tak i další kousek mapy.

Ve čtvrtek nás přišla požádat o pomoc léčitelka z přístavu, která shodou okolností kdysi kapitána Monroa ošetřovala, a tak i ona vlastnila část mapy k pokladu. Výměnou ale požadovala vzácné suroviny do léků a mastí – šupiny mořských panen, uzené žraločí maso, které jí ukradla čarodějnice, sliz z chobotnic, kouzelné mušle a bylinky ze Zátoky vraků. Získávání prvních čtyř surovin bylo sice náročné, ale zvládli jsme to – ubránili jsme se zpěvu mořských panen, přelstili čarodějnici, porazili chobotnice a přinesli vzácné mušle. Potíž byla s bylinkami, zátoku totiž obsadili piráti a udělali si v ní sklad rumu. Nezbylo nám tak nic jiného, než se do zátoky vydat a rum pirátů odnést nebo vypít, to vše za neustálých podlých kousků pirátů, kteří nás chytali a uvězňovali. Boj sice trval až do setmění, ale nakonec pirátům nezbyla ani kapička rumu, a tak zátoku opustili. Tak jsme získali čtvrtý kousek mapy.

V pátek ráno jsme našli dopis od kapitána Monroe, který před lety napsal Anyawě – náčelnici domorodců ze vzdáleného ostrova. Ta kdysi zachránila život kapitánovi i celé jeho posádce, a tak si zasloužila kus mapy. Z dopisu jsme získali souřadnice, na kterých se měli kapitán a náčelnice setkat, a tak jsme zkusili štěstí a na místo se vydali. Anyawu jsme tam skutečně nalezli, ta ale k tak početné skupině lidí nechovala důvěru, a tak nás čekal náročný úkol – dokázat, že jsme opravdu Monroeovi přátelé. Díky indiciím jsme poznali věci, které patřili kapitánovi, a tak si získali aspoň špetku Anyawiny důvěry. Anyawa slíbila výměnu mapy za to, že vyženeme nebezpečné šelmy z lesa, ve kterém její kmen získává potravu. Nejdříve jsme museli získat zbraně, které jsou ale ukryté v Údolí hadů, kde na nás číhalo nejedno nebezpečí – kromě jedovatých hadů i tajemné kouzlo, které nám znemožňovalo používat různé části těla – oči, jazyk, nohu, ruce… I přesto jsme ale získali dostatek zbraní, abychom se mohli vydat na šelmy. Ty jsme úspěšně porazili a zachránili tak domorodý kmen před vyhladověním. Poté co nám Anyawa předala její část mapy se ozvalo zabušení na vrata. Otevřeli jsme starému slepému muži, který se představil jako žalářník Pete (poslední člověk vlastnící kus mapy) a požádal nás o vodu. Poté zašel ne chvíli za vrata, kde se ozval strašlivý křik a dovnitř vtrhl první důstojník se svou novou pirátskou posádkou. Dozvěděli jsme se, že důstojník Peta zabil a poté nás přelstil, když se za něj sám vydával. To byl pro nás v tu chvíli ale ten nejmenší problém, piráti vtrhli na zahradu a všechny členy tábora zavřeli ve sklepě a v kůlně. Nebohou Heliodoru – kapitánovu dceru, kterou přitáhli s sebou, svázali a sami se radovali ze svého úspěchu. To nás ale velmi podcenili, starším účastníkům se povedlo ze sklepa utéct a osvobodit zbytek dětí z kůlny. Poté co jsme nepozorovaně osvobodili plačící Heliodoru, nás čekala poslední ale nejdůležitější bitva. Nakonec se piráti dali na ústup a prvního důstojníka nám nechali na pospas. Po dlouhém vyjednávání nakonec vyměnil poslední dva kousky mapy za svůj holý život a utekl.

V sobotu dopoledne se nám podařilo po náročné cestě plné záludných otázek získat obrázek přesného místa, kde byl poklad zakopán a po obědě jsme mohli vyrazit. Poklad byl velmi dobře ukrytý – zakopaný hluboko v zemi – a navíc nám chyběl klíč, který byl ukryt kdesi v lese. I s tímto úkolem se ale děti vypořádaly a mohli kapitánovi vrátit jeho poklad. Vděčný kapitán dal každému dítěti spravedlivý podíl a odpoledne si mohli děti za získané dublony vybrat náležitou odměnu. Večer jsme náš úspěch oslavili táborákem.

V neděli jsme společnými silami uklidili faru a po mši svaté se unavení ale spokojení vydali na cestu domů.