Neděle 7. 8. 2022 Nová Cerekev. Bylo nedlouho po večeři, když za účastníky a vedoucími LT Ararat 2022 přišel kovboj v hnědém klobouku s pivem v jedné a s cestovním kufrem v druhé ruce. Představil se nám jako Bill a pozval nás na loď mířící do Ameriky. Nabízel nám dobrodružství a rozsáhlá území, kde si mohou děti jako noví osadníci vybudovat svá městečka. Naši budoucí osadníci byli rozděleni do čtyř skupin, přičemž každá z nich měla za úkol postavit jedno město. Během týdne tak světlo světa spatřila čtyři nádherná westernová městečka: Blacktown, Burettetown, Deathland a Ondatratown. Ale nepředbíhejme. Každý zájemce o cestu na Divoký západ dostal palubní lístek, text americké lidové písně, která posloužila jako táborová hymna, a za šplouchání slané vody se nalodil. Zítřejší den mělo už vyjít slunce amerického Západu.
A tak se také stalo. Děti probudily zvuky amerického přístavního města a na rozcvičce jim jeden místní ukázal, jak to na Západě chodí. Až po snídani ale za dětmi do místního salonu přišel člověk, který má do způsobu osidlování západních oblastí, co mluvit. Byl to starosta města Stoneville Jacob Halley, štíhlý muž s pěstěným plnovousem a elegantním cylindrem. Přivítal nové osadníky z Nové Cerekve a jako první úkol jim přidělil průzkum nedalekého nezmapovaného území. Děti dostaly instrukce k potřebnému vybavení a vyrazilo se na dlouhou a nesnadnou cestu, kdy překonávaly vodní toky a další překážky a úkoly, ve kterých by jednotlivec neobstál. Jako správní trapeři se dostaly i k lovu lišek, norků, medvědů a podobné zvěře, jejichž kůži následně směňovaly. Přičichli i k činnosti zlatokopů. Po krátké přestávce plné šermu a po večeři to začalo. Stavba westernových městeček. Od té chvíle každý den měli osadníci určitý čas, aby z nejrůznějších materiálů jako karton, papír, kousky dřeva, špejle apod. vyrobili westernové městečko.
Ve volných chvílích během celého týdne jsme stihli turnaj ve fotbálku, v ping-pongu téměř i turnaj v šermu. Mezi oblíbené aktivity patřilo nesmrtelné městečko Palermo, zvířátka, ale třeba i frisbee.
V úterý za námi přišel už starý známý Bill. Poprosil o pomoc s vypátráním banditů, kteří vykradli banku. Když jsme je vypátrali, následovalo mapování jejich pozic a schopností a alespoň částečné získávání ukradených peněz. Poté jsme si chtěli posvítit i na vůdce této zločinecké bandy, obávaného Jesseho Jamese – prvním krokem byl sběr informací o jeho osobě. Odpoledne jsme byli dočista zaskočeni. Z ničeho nic na faru a její obyvatele zaútočili z několika stran indiáni. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale bylo to jasné varování. Večer jsme šli všichni ve westernových převlecích do salonu, kde by se měl objevit Jesse James. Děti odhalily jeho přestrojení a úspěšně ho předaly Billovi, který odvedl obávaného zločince do vězení. Před spaním proběhlo krátké povídání s dětmi o škodlivosti alkoholu, který byl na Divokém západě takřka na každém rohu.
Další den byli noví osadníci pozváni na velký závod, který ukázal vytrvalost a nasazení všech zúčastněných. Děti si pak odpočinuly při natáčení Harlem Shake. Po odpolední pauze se šlo zase do práce. Na pořadu dne byla stavba železnice, kdy každý tým uplatnil své nohy a ruce, ale také strategické uvažování, když plánoval trasu dráhy. Všechny překvapilo, když jeden ze strážců stavby železnice přivedl spoutanou indiánku, kterou nám svěřil – sám pak běžel po stopách zbytku indiánského kmene. Zajatkyně se nám představila jako Indina a vysvětlila nám situaci ze svého pohledu. Podle ní bílí osadníci utiskují indiány, vyhánějí je a ničí jim vesnice. Děti jí uvěřily, obdarovaly jídlem pro její kmen a pustily. Billovi následně své konání vysvětlily a on prozřel. Rýsovala se hlavní záporná postava našeho tábora – prolhaný starosta města Stoneville Jacob Halley. Do středy spadá také účast na mši svaté, večer plný zábavných scének s westernovou tématikou, a nakonec modlitba siouxských indiánů.
Celý čtvrteční den jsme strávili v indiánské vesnici naší přítelkyně Indiny. Palečkovali jsme tašky a z četných aktivit, které si děti mohly vyzkoušet, zmiňme lukostřelbu, střelbu ze vzduchovky, hod lasem, vrh nožem, opičí dráhu, indiánský souboj nebo také vyrábění náramků a klíčenek a naučili jsme se také tanec, který děti velmi bavil. Bylo jasné, že naše přátelení s indiány nenechá starosta bez povšimnutí. Večer naplnil vzduch kouř táborákového ohně a vůně opékajících se špekáčků. Starší účastníci měli možnost delší modlitby v cerekvickém kostele.
V pátek svitla naděje – objevil se způsob, jak se starostovi dostat na kobylku. Bill si všiml, že Jacob Halley má ve své kanceláři truhlu s dokumenty, které by ho určitě usvědčili. Zároveň spatřil starostu v kontaktu s bandity. Za nimi byly děti posláni. Ochotný bandita s klidným svědomím starostu prodal za protislužbu v podobě sehnání rozutečených koní. Daroval dětem plán, který ukazoval postup útoku proti našim westernovým městečkům a indiánským osadám. Děti musely jednat rychle. Kouřovým signálem varovaly Indinu a sehnaly dřevo na hradby kolem svých měst. Před útokem tedy snad byly chráněny, stále ale potřebovaly obsah starostovy truhlice. V tom přišel Bill s geniálním nápadem. Účastníci postavili falešné městečko a Bill stále na oko věrný starostovi zavedl několik starostových kumpánů do dětmi nastražené pasti. Hlavním cílem byl starostův šerif, jelikož on vedle starosty vlastnil klíč od truhlice s dokumenty. Postupně byly všichni nepřátelé zpacifikováni včetně šerifa, který vyměnil klíč za svobodu všech jeho lidí. Teď zbývá už jen ta truhlice. V noci byli starší účastníci vzbuzeni a byla jim nabídnuta děsivá stezka odvahy.
Hned od rána se cvičilo s papírovými koulemi, abychom byli připraveni na střet se starostou. Starostovi lidé skutečně přišli – před sebou hnali Billa s truhlicí s dokumenty nad hlavou. Naštěstí se nám podařilo jejich útok odrazit a Indina dokonce zajala Jacoba Halleyho. Po posledních dokončovacích pracích westernových městeček začalo soudní řízení. Předložené usvědčující dokumenty, četná svědectví včetně výpovědí některých účastníků nedaly soudci jinou možnost než poslat hamižného starostu na mnoho let do vězení. Zvítězili jsme. Večer se pak nesl v krásné atmosféře, kterou doplňovalo praskání ohně, radostné hlasy i hlasy smutnější – tábor pomalu končil a chvíle rozloučení s přáteli se blížila.
Neděle 14. 8. 2022 Nová Cerekev. Po budíčku nenásleduje rozcvička, jak bylo každý den uplynulého týdne zvykem, ale balení spacáků a oblečení. Společně strávený týden jsme zakončili bohoslužbou slova. Pak už se každý rozjel zpět do svých domovů a ke svým rodinám.
Velice děkujeme všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na letošním Araratu, a těšíme se na příští setkání.
Jenda K.
