Co dělají vedoucí, když na faře nejsou žádné děti? Tak kupříkladu po minulém táboře jsme při úklidu našli zvláštní nefunkční přístroj s anténkou a pokoušeli se ho dát znovu dohromady. To se sice povedlo, věcička se zapnula, ale kromě tichého šumění nic světoborného nepředvedla. Odložili jsme ji tedy mezi ostatní harampádí, a nakonec na ni zapomněli. Až do pátku 6. října roku 2023, kdy jsme se na cerekvickou faru znovu vrátili připravit pro děti další víkendovku. Něco zapípalo a ze zařízení se začaly ozývat zvláštní zvuky. Chvíli trvalo sekvenci analyzovat, ale s pomocí počítače bylo odhaleno, že se pravděpodobně jedná o signál z daleké předaleké galaxie! To zní přímo jako výzva k malému výletu do vesmíru, a o to jsme se s dětmi nemohli nepodělit.
Poté, co jsme se všichni sešli, osvěžili si tváře a jména ostatních účastníků, jsme se rozhodli prozkoumat neznámou planetu, odkud k nám přiletěla podivná zpráva. Ještě, že má naše fara, podobně jako třeba Batmobil, schopnost přestavit se v případě potřeby do vesmírné lodi. Jelikož se této funkce často nevyužívá, bylo potřeba provést technickou revizi. Děti sestavily několik posádek, z nichž každá obsahovala pilota, vědce, IT inženýra a technika. Společně pak pracovaly na utužení vztahů mezi členy posádky a vzájemné spolupráci. Nejdůležitějším úkolem bylo seznámit se s motorem lodi. Aby opravdu dobře znali jeho funkci, součástku po součástce ho každá posádka překreslila. Ještě jsme provedli pár úprav, a mohlo se vyrazit. Cesta do vesmíru je ale dlouhá a co lepšího se dá dělat než ji prostě prospat.
Ráno už nás přivítalo prostředí cizí planety. Nedočkaví vedoucí už udělali malou obhlídku, aby odhalili nepřátelsky vyhlížející stvoření, pohybující se v okolí lodi. Odkud ale přišel signál? Rozdělili jsme se a každá posádka se vydala prozkoumávat terén neznámé planety. Vyhýbali se kráterům, přeskakovali průrvy, šplhali po horách, a přitom si dávali pozor, aby jejich přítomnost neodhalily nebezpečné mimozemské bytosti. Už se zdálo, že kromě kráterů a dalších kráterů planeta nic jiného nenabízí, objevili jsme konečně to, kvůli čemu jsme přišli – zprávu! Co nám to ale bylo platné, když dopis obsahoval místo písmen jakési klikyháky. Tak tady naše dobrodružství asi končí. Nebo ne?
Kde se vzal, tu se vzal, zjevil se u naší vesmírné lodi výstřední člověk, který se představil jako profesor Ňomi, odborník na mimozemšťany, mimozemšťinu a podobné mimozemšťančiny. Prý dokáže naši zprávu přeložit, ale na oplátku chce od nás obrázky mimozemšťánků. Rychle jsme tedy posbírali a složili části obrázků a vyměnili je s profesorem za klíč k dopisu. Přeložit cizí řeč nebylo snadné, ale podařilo se nám zjistit, že malí mimozemšťánci jsou po nárazu komety zasypaní v podzemních norách a nemohou se dostat ven.
Jako nejlepší nápad se jevilo postavit bagry a ufonky vykopat, takže jsme sháněli suroviny, měnili je za součástky a stavěli bagry. Chvíli to trvalo, protože ne vždy se podařilo součástky vyrobit. Postavené bagry ale byly dostačující a záchranná operace byla úspěšná. Šťastní mimozemštánci nám poděkovali, a za odměnu jsme od nich dostali návod na výrobu speciálních součástek pro vylepšení lodi. Suroviny pro výrobu součástek střežili nebezpečná stvoření, kterým jsme se už ráno vyhýbali, naštěstí však už byla tma a podařilo se nám spoustu surovin propašovat. A se získanou kořistí jsme se už pomalu mohli vydat na cestu domů.
Neděle, už znovu na Zemi, se nesla v duchu uklízení a balení. Po mši jsme se rozloučili a vydali se opět vstříc našim pozemským životům. Každé dobrodružství jednou končí, a my se na vás těšíme zase při nějakém dalším!
