Tento tábor se nesl v duchu zručnosti, pokusů a vžívání se do života člověka s postižením. V pondělí jsme začali něčím jednodušším - děti se snažily uplést si náramek z kůže a upéct povidlovou nebo tvarohovou buchtu. Někoho zlobilo těsto, jiného zase řemínek. Kdo měl už hotovo, radil kamarádovi nebo se zabořil do tajenky či bludiště. Oběd nás čekal v restauraci Lucie. Po něm nanuk, procházka kolem řeky a hry na hřišti. Odpoledne jsme věnovali aktivitám navozujícím vžití se do osoby, která nemá funkční nohy a musí používat kolečkové křeslo či berle.

V úterý jsme se vypravili za dobrodružstvím do lesa. Hrálo se na rytíře, hledače pokladů či stavitele. Po chutném obědě v naší oblíbené restauraci jsme začali pracovat na obrázcích. Některým dětem se skoro kouřilo z hlaviček, jak se úporně snažily vymyslet námět, jiné využily připravené šablony. Stačilo jenom obkreslit a vrhnout se na další aktivitu -  zatloukání hřebíku. To byl rachot. Aktivita byla náročnější, a tak jsme si ji museli nechat i na příští den.

Pokus s jedlou sodou, octem a barvami měl úspěch. Syčelo, pěnilo a vířilo to na každém pracovním místě. Tomu odpovídalo i zbarvení našich prstů. Ještě že jsme si vánočku upekli dřív. Odpolední disco v zatemněném sále s neonovou show dětí přispělo k prohloubení vztahů, uvolněné náladě a k nápaditosti, jak se do tmy vyzdobit.

Ve čtvrtek jsme putovali na Veselskou pískovnu za pískem a stavěním hradů, ke každé stavbě si děti vymyslely i příběh. Odpoledne jsme věnovali aktivitám bez použití rukou.

V pátek jsme si užili jízdu vlakem a prozkoumávání uliček a parku v Táboře. Pochutnali jsme si na pizze či výborném dortíku dle vlastního výběru, až nám praskala bříška a zároveň už děti vyzvídaly, co si na ně připravím příště. Máváním z vlaku a setkáním s rodiči končí náš společný pohodový týden.