Letošní příměstský tábor jsme začali sice v dešti, ale to nám nebránilo si ho užít pod střechou se spoustou tvoření, her, hudby, povídání a poslouchání pohádek. S přicházejícím sluníčkem jsme se i my rozprchli do světa a dali zabrat trochu i nohám na procházkách za krásami okolí.

V pondělí, po úvodních hrách a dobré svačině, jsme se přesunuli do Hopsária, kde si děti mohly vyzkoušet jízdu na dopravním hřišti, trampolíny nebo ověřit svou sílu v rukách na horolezecké zdi a mnoho dalšího. Po návratu byl prostor pro vzájemné sdílení a užití si volné zábavy do příchodů rodičů. Další den jsme se proměnili v autory a ilustrátory při výrobě vlastní pohádky, potažmo knížky, a až tehdy si mnozí z nás uvědomili, jaká je to náročná činnost. Zabralo nám to více času, než byl předpoklad. Detailního dokončení se dočkalo jen pár knížek, a to u vytrvalců. A po tak obtížném dni si každý zasloužil odměnu v podobě pohádky a vegetění si na relaxačních pytlích. Ve středu se konečně vyčasilo a s nadšením jsme ráno vyrazili na pískovnu, stavět hrady, studny, přehrady, nebo si jen tak užít písek s kyblíkem. Hlad jsme si došli zasytit do Vlkova a protože jsme partička, co se ráda o něco dělí, tak jsme na naši mrkev nalákali v přilehlé ohradě stádo lesní zvěře, které se skládalo ze srn, jelenů, daňků i koloušků, a užít jsme si to mohli, protože jsme potkali vlastníka ohrady, který na nás dohlížel, abychom nenadělali více škody než užitku. Před námi už jsou jen dva dny a ty jsme si užili v Třeboni na výstavě mistra Leonarda da Vinci, kde jsme si mohli dotvořit vlastní Monu Lisu, zalétat si, zjistit, co se nám schovává pod kůží nebo odhalit, jak fungují nebo nefungují ozubená kolečka. Pochutnali jsme si na teplé lázeňské oplatce a zkontrolovali jsme i místní dětské hřiště. Poslední den jsme byli v planetáriu, kde jsme se přenesli nejdřív na noční oblohu a pak i do vesmíru, abychom spatřili jiné galaxie, a vrátili se na krásný východ slunce v Českých Budějovicích. V parku jsme si dotvořili vlastní dizajn batůžku a zvládli jsme prohlídku národního pivovaru Budvar bez újmy na obou stranách. Cestou vlakem si děti předkládaly návrhy, co by ještě chtěly stihnout ve farním areálu před tím, než se rozloučí. Jako skoro každý rok ani letos jsme neskončili včas, na rozloučenou si ještě poseděli s rodiči a naposledy se zrekapitulovalo, co nám přinesl prožitý týden a co bylo nej. Kdo nechtěl vzpomínat, ten si ještě hrál.