Od tábora Velký Ararat už uplynulo několik měsíců. Přišel podzim, škola a tma zahalovala krajinu každým týdnem dříve. To zní samo o sobě poměrně depresivně, ale pro nás, araraťáky, to znamenalo jediné – je čas na to, abychom si všichni mohli společně zavzpomínat na naše zážitky nejen z léta.
Všechno to vypuklo už ve čtvrtek 16. 11., kdy jsme se večer sešli na faře v Nové Cerekvi. Po krátkém společném „chillování“ jsme ke každému přiřazovali fakta napsaná na papírcích, abychom se navzájem ještě více poznali, a každý si následně sepsal očekávání, která od víkendu má. Následovala krátká modlitba a šlo se na kutě.
V pátek po snídani jsme si zahráli několik her na stmelení, které bylo pro následující aktivitu dost důležité. V ní se testovala především schopnost spolupráce s ostatními. Vylosovali jsme si všemožné handicapy, které v průběhu cesty pro léčivou vodu přibývaly. Bylo to těžké, ale nakonec jsme to zvládli a všichni bez újmy na zdraví dorazili do cíle. Vedoucí naši spolupráci označili za „průměrný“, ale tak co už, příště to bude lepší .
Pak jsme si mohli sníst zasloužený oběd následovaný ještě více zaslouženým poledním klidem, který každý z nás strávil po svém. Když už jsme byli zase fit, vyrazili jsme na fotbalové hřiště, kde jsme se rozdělili do skupinek a každý z týmu dostal papírek s určitými písmeny a znaky. Cílem bylo seskládat smysluplnou zprávu. Byla zima a za sebe musím říct, že mít na papírku třeba mezeru bylo celkem fyzicky náročné (takže jsem po chvíli barvou obličeje začala připomínat šmoulu :)). Jinak jsme si to ale všichni užili.
Na další aktivitu jsme se už přesunuli dovnitř a pomohla nám nahlédnout do světové ekonomiky. Náš úkol byl jednoduchý – vytvářet z papíru tvary a pak je prodávat do banky. Ale jak už to ve světě bývá, s materiálem ani technologiemi to rozhodně není všude stejné. Proto některé skupiny na začátku dostaly spoustu věcí, naproti tomu jiné téměř nic. Ale i ty „nejchudší“ skupiny se z toho nakonec s pomocí ostatních dostaly a rozdíly se značně zmenšily. Pak následovala reflexe aktivity a diskuze o souvisejících tématech. Po večeři se ještě vyrazilo do kostela, kde proběhla netradiční modlitba v podobě zamyšlení, při které jsme měli prostor zamyslet se především nad hodnotou a křehkostí svobody, ve které již více jak 30 let můžeme žít. Tím skončil páteční program a my šli načerpat síly do nového dne.
Sobotní dopoledne bylo věnováno pelhřimovské Charitě a celou faru provoněly perníčky, kůže a svíčky. Šlo nám to rychle od ruky a do oběda jsme společně vytvořili nespočet výrobků. Dál asi tušíte – najedli jsme se a následoval polední klid. Během odpoledního programu jsme si pak procvičili paměť a ve trojicích jsme si postupně předávali básničky. (Takže teď máme alespoň něco pro Mikuláše.) Další blok programu byl volnější a zahráli jsme si hry, jako je například poker, dračák nebo černé historky. Pro zájemce byl také promítán film. Někteří využili nabídky modlitby v kostele, jiní zůstali na faře. Večer jsme zakončili venku, kde jsme si zahráli naše oblíbené pašeráky. Tentokrát však nebyla důležitá rychlost, ale nenápadnost, se kterou jsme se plížili ve tmě. (spíše, ale pod pouličními lampami). Jedinci, kterým ještě zbyla nějaká ta energie, měli potom možnost zahrát si před spaním na schovávanou.
V neděli ráno jsme uklidili faru, porovnali jsme naše psaná očekávání s prožitým výsledkem a zhodnotili celý pobyt. Nechyběla ani společná fotka. Následovala už jen mše svatá, emotivní loučení a návrat do našich mnohdy lehce pochmurných každodenních životů. Vzhledem k pozitivním ohlasům při závěrečném hodnocení věřím, že si to ostatní užili stejně jako já, a už teď se těším na další společné setkání. Jste skvělá parta lidí a budete mi chybět!
Marťa Š. (účastnice)
